Zhruba stovka starých lip vytváří mezi Trhanovem a Klenčím pod Čerchovem výraznou zelenou osu krajiny. Trhanovská alej patří k místům, která se neprocházejí kvůli jediné vyhlídce nebo monumentální stavbě. Její působivost vzniká postupně – v rytmu kmenů, korun a cesty, která spojuje dvě chodské obce.
Stromořadí je známé také jako Lomikarova alej a jeho počátky se tradičně kladou přibližně do poloviny 17. století. Dnes jde o památné stromořadí evidované v ochraně přírody. V krajině kolem Trhanova tak nejde jen o řadu vzrostlých stromů, ale o historický prvek, který přežil několik generací.
Živá hranice mezi Trhanovem a Klenčím
Alej vede od okolí Trhanovského zámku směrem ke Klenčí pod Čerchovem. Úsek silnice mezi koncem Trhanova a křižovatkou u Klenčí měří přibližně dva a půl kilometru a právě v této části se lípy stávají nepřehlédnutelným průvodcem zdejší krajinou.
Vysazeny jsou zde lípy malolisté, známé také jako srdčité, i lípy velkolisté. U nejstarších jedinců se uvádějí obvody kmenů přibližně od 350 do 620 centimetrů. Starší měření zmiňují výšku kolem 22 metrů, současná podoba jednotlivých stromů se však může lišit. Také počet lip není ve všech podkladech stejný – podle různých údajů se pohybuje přibližně od devadesáti do 140 stromů. Část z nich byla v minulosti dosazena.
Proč se aleji říká Lomikarova
Název stromořadí odkazuje k Trhanovskému zámku a rodu Lamingerů. S okolím je spojen Wolf Vilém Laminger z Albenreuthu, známý pod jménem Lomikar z chodské historie a jejího literárního zpracování. Jeho jméno připomíná napětí mezi vrchností a Chody, které se stalo jedním z nejvýraznějších příběhů tohoto regionu.
V aleji se proto setkávají dva druhy paměti. Jedna je zapsaná v lidských dějinách – v příbězích o panství, Chodech a jejich sporech. Druhá je mnohem pomalejší a beze slov: odehrává se v letokruzích lip, v dutinách starých kmenů a v proměnách cesty, podél níž stromy rostou. Právě spojení přírodního, historického a kulturního významu je důvodem, proč mají podobná stromořadí zvláštní hodnotu.
Stromy, které utvářejí krajinu
Trhanovská alej není uzavřený park ani samostatný návštěvnický areál. Její kouzlo spočívá v tom, že je součástí běžné krajiny a člověk ji může vnímat během cesty mezi obcemi. Koruny lip vytvářejí výraznou kulisu, která pomáhá orientovat se v prostoru a zároveň připomíná starší podobu cest, kdy aleje nebyly jen ozdobou, ale také důležitou součástí krajinné kompozice.
Ochrana památného stromořadí se netýká pouze stáří stromů. Důležitá je také jejich souvislost s místem, historická kontinuita a schopnost vytvářet prostředí pro další život. Staré lípy mohou nabídnout úkryt a potravu řadě organismů, přestože jejich zdravotní stav vyžaduje průběžnou péči. Dosazování mladších stromů pak pomáhá, aby alej nezůstala jen vzpomínkou na minulost.
Tip na výlet po Chodsku
Nejlepší je spojit prohlídku aleje s návštěvou Trhanova a jeho zámku. Trhanovem procházejí podle dostupných údajů červená a žlutá turistická trasa, které mohou posloužit jako výchozí bod pro poznávání okolí. Výlet lze rozšířit také o Klenčí pod Čerchovem nebo o místa připomínající chodskou historii, například Újezd a pomník Jana Sladkého Koziny na Hrádku.
Při pohybu kolem aleje je potřeba myslet na bezpečnost. Část stromořadí lemuje silnici, a proto není vhodné procházet se po vozovce ani se k jednotlivým stromům vydávat bez rozmyslu. Bezpečnější je využít okolní cesty a turistické úseky a alej vnímat jako krajinnou památku, která se odhaluje v celé své délce.
Trhanovská alej nepatří k místům, která člověk „odbaví“ za několik minut. Její příběh se skládá z dlouhého času, chodské historie a pomalu rostoucích stromů. Právě v tom spočívá její půvab: na cestě mezi Trhanovem a Klenčím lze sledovat nejen krajinu, ale i živou stopu minulosti.