Na vrchu Hrádek nad Újezdem stojí Jan Sladký Kozina v chodském oděvu, s čakanem a svitkem listin v rukou. U nohou mu leží chodský pes. Pískovcová socha vysoká přibližně 3,2 metru je výraznou dominantou Domažlicka a současně místem, kde se potkává historie Chodů, česká národní paměť i působivá vyhlídka do krajiny.
Monument vznikl v roce 1895, dvě stě let po Kozinově popravě. Slavnostní odhalení se konalo 6. října a podle dobových odhadů se na ně mohly sejít tisíce lidí. Události se zúčastnil také spisovatel Alois Jirásek, jehož román Psohlavci později výrazně ovlivnil představu veřejnosti o Kozinovi a chodském odporu.
Pomník jako připomínka chodských práv
Jan Sladký Kozina se narodil roku 1652 a patřil k vůdcům odporu Chodů proti vrchnosti v čele s Wolfem Maxmiliánem Lamingerem z Albenreuthu, známým jako Lomikar. Spor se týkal starších práv a privilegií, která Chodové považovali za ohrožená. Kozina byl v Plzni popraven 28. listopadu 1695.
Pomník proto nepřipomíná jen jednu historickou osobnost. Je také symbolem zápasu místních obyvatel za zachování jejich postavení a práv. Tuto myšlenku podtrhuje svitek listin, který socha drží. Pes odkazuje k tradičnímu označení Chodů jako psohlavců a čakan připomíná jejich strážní a vojenskou minulost.
Socha, která měla stát už v září
Návrh pomníku vytvořil sochař František Hošek, pískovcovou plastiku provedl Čeněk Vosmík. Na soklu jsou uvedeni oba autoři. Stavba byla financována z veřejných sbírek, do nichž přispívali lidé a organizace z Chodska, z dalších částí českých zemí i krajané v zahraničí. Organizační stránku sbírky a výstavby zajišťoval Max Duffek, tehdejší starosta Sokola.
Původně měl být pomník odhalen už 23. září 1895. Při osazování sochy však práci zkomplikovala vichřice, která zničila lešení. Při dalším pokusu se část plastiky poškodila a musela být znovu vytesána. Slavnost se tak uskutečnila až o několik týdnů později.
Monument dnes tvoří nejen samotná socha, ale také uměle navršená základna, žulový podstavec a parkově upravené okolí. Na čelní straně je bronzová deska věnovaná Kozinovi jako zastánci práv a svobod chodského lidu, zadní stranu doplňuje připomínka vděku Chodska. Další deska upozorňuje na prsť z bojiště u Zborova, vloženou do základny Sokolem v roce 1928.
Výhled z Hrádku a cesta za chodskými příběhy
Hrádek leží v nadmořské výšce přibližně 585 metrů. Z okolí pomníku se otevírá výhled do chodské krajiny a samotné místo doplňuje vyhlídková plošina, socha chodského psa a Chodská chalupa. K pomníku se přichází od obce Újezd po cestě, jejíž poslední úsek má charakter polní a lesní pěšiny. Výlet je proto vhodné plánovat jako pěší vycházku, nikoli jako návštěvu památky přímo u silnice.
Na Hrádek navazuje tematická trasa Po stopách Jana Sladkého Koziny. Podle informací obce vede mezi Pocinovicemi a Bělou nad Radbuzou a nabízí patnáct zastavení. Návštěvu lze spojit také s Kozinovým statkem a Pamětní síní Jana Sladkého Koziny v Újezdě, kde se lze věnovat životu Chodů, jejich krojům, pracovnímu náčiní i samotné chodské rebelii.
Památka, která prošla obnovou
Pomník je od roku 1964 veden jako nemovitá kulturní památka a v památkovém katalogu má rejstříkové číslo 26200/4-2251. V roce 2010 prošel celkovým restaurováním. Obnova se týkala sochy i dalších částí areálu a byla podpořena dotací ve výši 184 000 korun.
Hrádek tak nabízí příjemný cíl pro každého, kdo chce poznat Domažlicko v širších souvislostech. Stačí spojit krátkou cestu na vrch s výhledem, symbolikou Kozinovy sochy a návštěvou míst, která připomínají, že chodská historie není jen látkou z románu, ale živou součástí zdejší krajiny.