Za usedlostí čp. 13 na východním až jihovýchodním okraji Proseče stojí pozůstatek někdejšího opevněného sídla. Z tvrze se zachovalo především torzo obytné věže, přesto dokáže návštěvníkovi přiblížit dobu, kdy venkovskou krajinu nedaleko Humpolce tvořila drobná šlechtická sídla, dvory a opevněná stanoviště.
Věž, která pamatuje pozdní středověk
Tvrz v Proseči pravděpodobně vznikla na konci 14. století. Přímá písemná zpráva o samotné stavbě však není bezpečně doložena, a její stáří se proto odvozuje hlavně ze stavebního provedení a drobných archeologických nálezů. V okolí se tehdy objevovali vladykové s predikátem z Proseče. K roku 1391 jsou uváděni Ondřej, Hroch a Beneš z Proseče, později také Jaroš, Jan a Bohuněk z Proseče.
Není ovšem jisté, že právě tito lidé vlastnili dochovanou tvrz. Jejich přítomnost ale dobře dokládá, že Proseč patřila do prostředí, v němž působila nižší šlechta. Na rozdíl od velkých hradů šlo o menší sídla, která sloužila jako obydlí, správní centrum panství i symbol postavení svého držitele.
Dochované zdivo naznačuje, že věž měla čtverhranný půdorys se stranou dlouhou přibližně 8,4 metru. V přízemí byly její zdi silné asi 1,9 metru. Na západní straně je patrný vylámaný vstup, na východní straně pak malé okénko s původním ostěním. Nejde tedy o zachovaný hradní areál, ale o zbytek stavby, na němž lze stále číst základní obrysy její někdejší podoby.
Od šlechtického sídla k hospodářskému zázemí
Osud tvrze souvisel s proměnou majetkových poměrů v okolí. Nejpozději během 15. století byla Proseč připojena k majetku vrchnosti spojené nejprve s lhotickým a později s lipnickým panstvím. Jan Trčka z Lípy ve své závěti z roku 1538 uváděl celou ves mezi majetkem, který podle textu získal jeho otec Buryan Trčka z Lípy.
Jakmile tvrz přestala sloužit jako rezidenční sídlo, využíval se její areál společně s přilehlým dvorem hospodářsky. Později byla stavba definitivně opuštěna a místní obyvatelé začali její zdivo rozebírat na stavební kámen. Na torzu jsou patrné také stopy zakouření a žáru. Ty mohou ukazovat na požár věže, přesný průběh jejího zániku ale známý není.
Právě takové proměny činí z Proseče zajímavé místo. Nevypráví jen příběh o vzniku tvrze, ale také o tom, jak se středověké sídlo postupně začlenilo do běžného života vesnice, ztratilo původní význam a nakonec se proměnilo v téměř zapomenutou zříceninu.
Historická náves a tvrz v krajině
Tvrz nelze vnímat odděleně od samotné Proseče. Podle územní studie byla původní ves na tvrz navázána a měla okrouhlicový půdorys s veřejným prostorem uvnitř. Historická stopa návsi je v obci patrná dodnes. Při návštěvě tak stojí za to věnovat pozornost nejen zbytkům věže, ale také uspořádání vesnice, starším usedlostem a drobným památkám v okolí.
Stavba je vedena jako státem chráněná nemovitá kulturní památka a v její blízkosti se nacházejí také boží muka. Záchraně zbytků tvrze se podle turistických podkladů věnovala společnost Castrum, která se v regionu zabývá péčí o památkové dědictví.
Zastavení na Cestě Gustava Mahlera
Proseč je zároveň jedním ze zastavení na značené Cestě Gustava Mahlera. Přibližně pětadvacetikilometrová trasa vede od Wolkerova památníku pod Lipnicí nad Sázavou přes Nové Dvory, Kejžlici, Řečici a Pusté Lhotsko do Proseče, dále přes Kaliště až do Želiva. Proseč leží zhruba na desátém kilometru.
Trasa propojuje místa, která na první pohled spojuje především krajina Vysočiny. Vedle tvrze nabízí podlipnické kostely, Lipnici nad Sázavou, rodný dům Gustava Mahlera v Kalištích a želivský klášter. Prochází tak regionem, kde se vedle středověkých památek připomíná i kulturní odkaz významného skladatele.
Tvrz v Proseči proto může být příjemnou zastávkou při pěším nebo cyklistickém výletu z Humpolce a okolí. Nejde o klasický hrad s pokladnou ani o místo s pravidelnými prohlídkami. Návštěvník zde uvidí především volně stojící historické torzo a terénní situaci. K památce je třeba přistupovat s respektem k soukromým pozemkům a místnímu značení. Polní a lesní cesty navíc nemusí být vždy dobře schůdné, zejména po dešti nebo během zemědělských prací.