Na první pohled může kostel svaté Markéty v Loukově působit jako nenápadná venkovská stavba. Jakmile však člověk vstoupí dovnitř, ocitne se před jedním z nejpozoruhodnějších souborů středověkého nástěnného malířství na Vysočině. Osamělý kostel stojí v místě zaniklé vsi, která je dnes místní částí Dolního Města, a připomíná tak nejen dávné obyvatele, ale i vysokou kulturní úroveň regionu na konci 14. století.
Poslední svědek zaniklého Loukova
Kostel vznikl před polovinou 14. století. První písemná zmínka o něm i o vsi Loukov pochází z roku 1352, kdy se objevuje v rejstřících papežských desátků. Ve středověku nesloužil pouze místním zemanům. Přicházeli sem také lidé z okolních vsí, mlýnů a statků.
Dnes stojí stavba téměř osamoceně na úpatí kopce Melechova. Právě tato poloha jí dodává zvláštní atmosféru. Kostel se stal jakýmsi kamenným archivem místa, jehož původní osídlení zaniklo. V jeho okolí se měl nacházet statek a za jednoho z donátorů je považován Naček z Lúkého, který měl kostel podporovat společně se svou rodinou.
Architektura odpovídá venkovské gotice. Obdélnou, plochostropou loď doplňuje užší presbyterium s polygonálním závěrem a žebrovou křížovou klenbou. Na severní straně přiléhá drobná sakristie. Krov sedlové střechy pochází z druhé poloviny 15. století, zatímco čtverhranná věž byla ke kostelu přistavěna až o dvě století později. Podle restaurátorského průzkumu mohla před její výstavbou stát poblíž samostatná zvonice.
Obrazy, které vyprávějí biblický příběh
Středověké malby byly objeveny v roce 1941. Při odkrývání v lodi, presbyteriu i sakristii se ukázalo, že kostel ukrývá rozsáhlý a tematicky bohatý obrazový program. Opravné práce pokračovaly do roku 1944 a na restaurování se podíleli Miroslav Baše, Karel Stehlík a Eugen Weidlich.
Výjevy se podle novějšího datování vztahují především k poslednímu desetiletí 14. století, tedy přibližně k rokům 1390 až 1400. Starší památkové materiály používají širší označení druhá polovina 14. století. Malby jsou spojovány s takzvaným Loukovským mistrem. Nejde však o bezpečně doložené jméno konkrétního umělce, ale o odborné označení malířského okruhu, jehož práce se připisují také kostelům v nedaleké Lučici a Načeradci. Výzdoba souvisí s krásným neboli internacionálním slohem, který na konci 14. století ovlivňoval evropské umění.
Na severní stěně lodi návštěvník uvidí devoční obraz svatého Matěje, rozsáhlé zobrazení svatého Kryštofa a fragment Oplakávání Krista. U vítězného oblouku se soustředí další důležité scény: Ukřižování, Poslední večeře Páně, Pieta a Oběť Kaina a Ábela. Na protější straně je zachyceno Umučení deseti tisíc rytířů a nad ním dramatický souboj svatého Jiří s drakem.
Svatá Markéta a bolestný Kristus
Výzdoba presbyteria přináší obraz Bolestného Krista s nástroji jeho umučení, označovanými jako Arma Christi. Další malby se věnují legendě o svaté Markétě, patronce kostela. Právě spojení biblických scén, příběhů světců a výjevů známých ze středověkých legend vytváří působivý celek, který měl návštěvníkům přibližovat křesťanské příběhy obrazem.
Loukovské malby jsou cenné také proto, že se dochovaly v prostředí původní venkovské stavby. Nejde o izolovaný umělecký fragment, ale o součást širšího prostoru, kde se stále čte půdorys, stavební vývoj i duchovní význam kostela.
Jedna ze tří podlipnických památek
Kostel svaté Markéty patří do trojice takzvaných podlipnických kostelů. Společně s kostelem svatého Martina v Dolním Městě a kostelem svatého Jiří v Řečici představuje výjimečně zachovaný soubor venkovské gotické architektury a středověké nástěnné malby. Návštěvu Loukova proto dává smysl spojit s cestou k oběma dalším kostelům nebo s výpravou na hrad Lipnice.
Stavba prošla opravami původních gotických krovů, věže i střešní krytiny. Péče o malby však pokračuje. Restaurátorský průzkum upozornil například na potřebu očistit a barevně zafixovat výzdobu ve východní stěně lodi. Kostel tak není jen uzavřenou kapitolou minulosti, ale památkou, o jejíž zachování je třeba dál pečovat.
V letních měsících bývá kostel podle aktuálního režimu zpřístupňován o víkendech, návštěvu je proto vhodné předem ověřit. V kostele se konají také bohoslužby. Přesnou polohu lze vyhledat podle GPS souřadnic 49°37′43,466″ N, 15°20′43,645″ E. Odměnou za cestu je setkání s místem, kde zaniklá ves přežívá v kameni a kde středověké obrazy stále dokážou vyprávět svůj příběh.