Na Žítkové nestojí Janúšova usedlost jako osamělý exponát. Její význam tvoří celek: obytný dům, hospodářské stavby, sad a krajina, která určila jejich uspořádání. Právě v tomto propojení se dá číst příběh kopaničářského hospodaření i způsob, jakým se tradiční venkovské stavby přizpůsobovaly místním podmínkám.
Stavby, které se přizpůsobily svahu
Historické jádro usedlosti čp. 29 tvoří Janúšova chalupa, hospodářské objekty a sad. Areál je uspořádán do nepravidelného trojstranného dvora. Jeho tvar nevznikl podle předem daného geometrického plánu, ale reaguje na terén. V rozptýlené zástavbě Moravských Kopanic tak usedlost zachycuje nejen podobu jednotlivých budov, ale i vztah mezi domem, hospodářstvím a okolní krajinou.
Mezi historické stavby patří obytný dům, stodola a kůlna se stodolou; odborné popisy zmiňují také roubenou stodolu a protilehlou hospodářskou budovu. Na oficiálním webu areálu jsou uvedeny rovněž chlév, klenutý sklep a roubená sušírna ovoce. Dnešní ekoskanzen zahrnuje vedle památkově chráněného domu také další části, které byly nově doplněny nebo vznikly v rámci jeho rozvoje. Nejde tedy o celek, který by zůstal beze změny, ale o místo, kde se historické jádro setkává s novým využitím.
Od havarijního stavu k obnově
Majitel usedlost koupil v roce 2016 v havarijním stavu. Samotné opravy začaly o rok později, předcházelo jim však zmapování stavebního stavu a historického vývoje. Takový průzkum pomáhá rozlišit, co je možné zachovat a obnovit, a co už vyžaduje jiný zásah. Příkladem jsou původní okna v jizbě, která se podařilo restaurovat.
Na obnově se podíleli odborníci Národního památkového ústavu. Majitel se zároveň věnoval studiu památkové péče a účastnil se tesařských workshopů. Díky tomu nebyla rekonstrukce jen stavebním úkolem, ale také příležitostí poznávat řemeslné postupy, které k podobným objektům patří. U lidové architektury totiž záleží nejen na výsledném vzhledu, ale také na tom, jak se k němu dojde a které původní prvky zůstanou zachované.
Vodítkem pro obnovu nebyly pouze samotné stavby. Archivní fotografie pomohly při představě, jak usedlost a její okolí vypadaly dříve. Pozornost se věnovala také ovocným stromům: staré odrůdy byly zdokumentovány a začala obnova tradičního bělokarpatského sadu i květnaté louky. Památka tak nekončí u zdí domu. Její součástí je i krajinné prostředí, které pomáhalo utvářet každodenní život hospodářství.
Sad jako součást příběhu
Na obnovu navázal projekt ekoskanzenu. Jeho součástí je genofondový sad a naučná stezka s deseti zastaveními věnovanými starým ovocným odrůdám a péči o sad. Návštěvníci tak mohou poznávat nejen architekturu, ale i tradiční ovocnářství a vztah obyvatel k místní krajině. Areál zároveň nabízí zázemí pro environmentální vzdělávání.
Další etapa rozvoje pokračovala na podzim 2025 v rámci přeshraničního projektu Krajinou ovocných stromů: Příběhy tradičních odrůd. Práce zahrnovaly mimo jiné nové environmentální centrum a úpravy či doplnění některých hospodářských objektů. Envirocentrum bylo slavnostně otevřeno 3. října 2026. Při návštěvě je proto dobré rozlišovat mezi historickým památkovým jádrem a novějšími částmi, které rozšiřují možnosti využití areálu.
Místo k pomalému objevování
Janúšova usedlost je zajímavá pro každého, kdo chce poznat venkovskou architekturu v jejím přirozeném prostředí, nikoli jen jako soubor izolovaných staveb. Prohlídka může propojit pohled na obytný dům a hospodářské zázemí s procházkou sadem a naučnou stezkou. To, které prostory jsou právě přístupné, se může měnit podle provozu.
Ekoskanzen se nachází na adrese Žítková 29. Oficiální web uvádí možnost samostatné prohlídky ve všední dny; o víkendech doporučuje předem domluvit průvodce. Před cestou je vhodné ověřit aktuální provoz přímo u provozovatele. Na Žítkové se tak dá strávit čas nejen obdivováním zachráněných staveb, ale i přemýšlením o tom, jak se zdejší hospodářství opíralo o dům, sad a krajinu jako o jeden společný celek.