Ve Vacenovicích se historie habánů neskrývá jen v názvu místa nebo v několika řádcích na informační tabuli. Rekonstruovaný Habánský sklep ve středu obce nabízí konkrétní setkání s komunitou, která zde v 16. a na počátku 17. století vytvořila rozsáhlé sídlo. Výklad doplňují keramické nálezy, model habánského domu i rekonstrukce velké vypalovací pece.
Komunita čítající stovky lidí
Novokřtěnci, kterým se na Moravě říkalo habáni, se ve Vacenovicích usadili na konci 60. let 16. století. Prostor někdejšího hospodářského dvora s tvrzí a sklepem jim poskytli majitelé panství ze Žerotína a Tovaru. Z původního sídla se postupně stalo jedno z významných habánských center v regionu.
Podle urbářů z počátku 17. století tu mohlo žít přibližně 300 až 400 lidí. Komunita obhospodařovala tři lány polí, tedy zhruba 90 hektarů, a starala se také o dobytek a ovce. Habáni byli známí společným způsobem života, pracovitostí a řemeslnou zručností. Ve Vacenovicích se věnovali zemědělství, vinařství, hrnčířství, nožířství i zpracování kožešin. Sklep přitom nesloužil pouze jako připomínka minulosti – pravděpodobně byl součástí původního sídla a mohl sloužit ke skladování vína.
Fajáns, která mířila k bohatým zákazníkům
Nejvýraznější stopu zanechali vacenovičtí habáni v keramice. Jejich fajáns nebyla obyčejným užitkovým zbožím. Výrobky směřovaly mimo jiné na šlechtická sídla a k bohatým měšťanům. Vyráběly se nádoby, džbány, talíře, lékárenské nádoby nebo kachle.
Habánská keramika se vyznačuje střídmým, ale působivým vzhledem. Do roku 1612 vycházela z přísného výkladu biblického zákazu figurálních motivů, a proto na ní převládaly rostlinné vzory. Typický byl bílý podklad doplněný modrou, zelenou, žlutou nebo fialovou barvou. Symbolem této tvorby se stal džbánek s kulatým tělem, rovným hrdlem a kovovým víčkem, často doplněný cínovou montáží.
Archeologický nález velké pece
Význam Vacenovic pro výrobu fajánse podtrhl archeologický výzkum z roku 2006. Archeolog Jiří Pajer zde objevil pozůstatky hrnčířské vypalovací pece, jejíž půdorys měřil přibližně 6,5 metru. Šlo o mimořádně rozsáhlé zařízení se samostatným topeništěm, takzvaným peklem, a pilířky, které vedly horký vzduch do prostoru pro výpal.
Keramika se vypalovala odděleně od přímého působení kouře. Velikost pece naznačuje, že Vacenovice mohly být největším střediskem habánské keramické výroby na Moravě. Není to jen abstraktní odborný závěr: právě rekonstrukce pece patří k nejzajímavějším částem místní expozice a pomáhá návštěvníkovi představit si rozsah někdejší výroby.
Od požáru k odchodu na Slovensko
Život komunity přerušily válečné události. Vacenovické sídlo zasáhly boje v letech 1605 a znovu v období 1619 až 1621. Po vyplenění a požáru v roce 1621 patrně zaniklo. O rok později císařský patent nařídil nekatolickým novokřtěncům Moravu opustit.
Část vacenovických habánů odešla na území dnešního západního Slovenska, především do Sobotiště a Velkých Levár. Příběh proto nekončí na jižní Moravě. Přeshraniční projekt Po stopách Habánů propojuje právě Vacenovice se Sobotištěm a dalšími místy na Záhoří, kde se dědictví komunity dále rozvíjelo.
Historie, pověsti a návštěva sklepa
Habánský sklep prošel v letech 2018 až 2019 rekonstrukcí. Expozice představuje originální archeologické nálezy i repliky fajánse, model habánského domu, obrazové a textové materiály a zmíněnou rekonstrukci vypalovací pece. Objekt tak funguje jako menší, ale názorné muzeum, v němž se propojuje každodenní život, řemeslo i širší dějiny náboženské menšiny.
S místem se pojí také pověsti o ukrytých pokladech, podzemních chodbách a Habánském kopci ve Vracovském lese. Ty je dobré vnímat jako součást místního folkloru, nikoli jako potvrzená svědectví. Terénní průzkum například nepotvrdil pověst o chodbě vedoucí až na milotický zámek.
Prohlídka je podle aktuálních informací možná po předchozí osobní nebo telefonické domluvě v úředních hodinách obecního úřadu. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální režim přímo u obce. Vacenovice pak nabídnou návštěvníkovi nejen zajímavý sklep, ale i příběh komunity, která spojila moravskou krajinu s výjimečnou řemeslnou tradicí.