Veletržní palác měl původně sloužit obchodu, dnes však návštěvníky provází dějinami umění. V jeho patrech se setkávají obrazy, sochy, fotografie, architektura, design i užitá grafika. Prohlídka tak není jen cestou mezi uměleckými díly, ale také výpravou proměnami české společnosti.
Budova v pražských Holešovicích vznikla v letech 1925 až 1928 podle návrhu Josefa Fuchse a Oldřicha Tyla. Sloužila Pražským vzorkovým veletrhům a podle Národní galerie Praha šlo ve své době o největší stavbu svého druhu na světě. Slavnostní otevření 25. září 1928 připomnělo XVII. Mezinárodní podzimní veletrh i deset let od vzniku Československa.
Od veletrhů k Národní galerii
Osud paláce výrazně změnil požár v srpnu 1974. Hasiči proti němu zasahovali šest dní a budova byla téměř zničena. O dva roky později padlo rozhodnutí rekonstruovat ji pro potřeby Národní galerie. První tři patra se stálou expozicí se otevřela v roce 1995, dokončení výstavních prostor se uvádí v roce 2000.
Dnes je samotná architektura jedním z důvodů k návštěvě. Funkcionalistický interiér, velkorysé prostory a Velká dvorana připomínají původní průmyslové využití. Místo, kde se kdysi prezentovaly těžké stroje a technologie, dnes hostí výstavy, performativní projekty i divadelní programy.
Čtyři expozice, více než dvě století
Nejstarší období představuje expozice 1796–1918: Umění dlouhého století ve 4. patře. Nabízí více než 450 děl od 150 autorů a propojuje české i zahraniční umění. Rozdělení do částí Člověk, Svět a Ideje umožňuje sledovat témata, která se v umění vracejí napříč dobou – portrét, krajinu, město, náboženství nebo mytologii.
Vedle sebe se zde mohou objevit Josef Mánes a Pablo Picasso, Josef Navrátil a Bohumil Kubišta nebo Antonio Canova a Franz von Stuck. Expozice tím ukazuje, že české umění nevznikalo izolovaně, ale v neustálém dialogu s evropským vývojem. Její časové vymezení začíná rokem 1796, kdy vznikla Společnost vlasteneckých přátel umění, předchůdkyně dnešní Národní galerie Praha.
Ve 3. patře následuje 1918–1938: První republika. Nezaměřuje se pouze na malířství a sochařství, ale také na knižní tvorbu, typografii, design a užitou grafiku. Kulturní život mladého Československa představuje prostřednictvím center, jako byly Praha, Brno, Zlín, Bratislava, Košice a Užhorod. Částečné rekonstrukce významných výstav připomínají například Tvrdošíjné, Výstavu soudobé kultury v Brně nebo první výstavy surrealistů v Československu.
Umění v době ideologií i každodenního života
Ve 2. patře se nachází expozice 1956–1989: Architektura všem. Propojuje architekturu, design a běžný život v období studené války. Představuje tvorbu a dokumentaci autorů, jako byli Věra a Vladimír Machoninovi, Karel Prager, Alena Šrámková nebo kolektiv SIAL Liberec. Fotografie, filmy a dobové publikace zasazují československou zkušenost do širšího evropského kontextu.
Ve stejném patře je 1939–2021: Konec černobílé doby, která sleduje české umění od druhé světové války až po začátek třetí dekády 21. století. Více než 300 děl pochází výhradně ze sbírek NGP. Chronologické řazení doplňují příběhy výstav a akvizic. Název upozorňuje na snahu nevnímat dané období pouze prostřednictvím jednoduchých ideologických škatulek: vedle sebe tu existovalo oficiální i neoficiální, abstraktní i figurativní nebo formální i sociálně angažované umění.
Prakticky před návštěvou
Jedna vstupenka do sbírkových expozic platí pro všechny čtyři části ve Veletržním paláci, takže je možné projít několik historických období během jediné návštěvy. Aktuálně je palác pro veřejnost otevřen od úterý do neděle, obvykle od 10 do 18 hodin; konkrétní údaje je vhodné před cestou ověřit u Národní galerie Praha.
Vstup je možný z adresy Dukelských hrdinů 47. Dobře dostupný je tramvají, jejíž zastávka se jmenuje Veletržní palác, případně ze Strossmayerova náměstí; nejbližší metro je Vltavská. Budova je bezbariérová, má výtahy a bezbariérové toalety, k zapůjčení jsou také dva invalidní vozíky.
V roce 2026 návštěvu doplňuje časově omezená výstava NGP 230 let, připomínající vznik Společnosti vlasteneckých přátel umění i další důležité mezníky instituce. Veletržní palác tak nabízí nejen přehled uměleckých děl, ale i možnost pochopit, jak se z obrazárny založené na konci 18. století postupně utvářela dnešní Národní galerie Praha.