Jen málokterý film dokáže spojit krásu, hudbu, touhu a předtuchu zániku tak působivě jako Smrt v Benátkách Luchina Viscontiho. Kino Ponrepo jej uvede ve středu 16. září 2026 od 20:30 jako součást svého rozsáhlejšího cyklu věnovaného tomuto italskému režisérovi.
Italsko-francouzský snímek z roku 1971 vznikl podle novely Thomase Manna. V Ponrepu bude uveden v české verzi a digitálním formátu DCP. Pro návštěvníky Prahy může být večerní projekce zajímavá hned dvojnásob: kvůli samotnému filmu i kvůli místu, kde se bude promítat.
Benátky mezi krásou a rozkladem
Visconti sleduje stárnoucího skladatele Gustava von Aschenbacha, který přijíždí do Benátek hledat klid a odpočinek. Místo toho jej zcela pohltí fascinace dospívajícím Tadziem, jehož krása se stává středem stále intenzivnější posedlosti.
Do osobního příběhu se zároveň vplíží zprávy o epidemii cholery, která město ohrožuje. Benátky se ve filmu mění v prostor zdánlivého luxusu a elegance, pod jehož povrchem se šíří nemoc, tajemství a úpadek. Právě napětí mezi okouzlujícím obrazem města a atmosférou postupného rozkladu patří k nejsilnějším stránkám díla.
Film je známý také výraznou hudební složkou. Zatímco Mannův hrdina je spisovatel, Visconti jej proměnil ve skladatele. Tím získala zásadní úlohu hudba Gustava Mahlera, především Adagietto z Páté symfonie. Obraz, pomalé tempo a opakující se hudební motiv společně vytvářejí meditaci o stárnutí, umění a pomíjivosti.
Adaptace, která si našla vlastní cestu
Smrt v Benátkách není doslovným převodem literární předlohy na plátno. Režisér s někdejším spolupracovníkem Nicolou Badaluccem zachovali Mannova hlavní témata, ale změnili profesi ústřední postavy i způsob, jakým film pracuje s hudbou a uměleckou krizí.
Výsledkem je dílo, které stojí na pomezí literární adaptace, psychologického dramatu a obrazové studie. Téma přitažlivosti mezi stárnoucím mužem a dospívajícím chlapcem film zachycuje jako součást hrdinova vnitřního rozvratu. Nejde přitom o romantickou idylu, ale o znepokojivý příběh posedlosti, sebeklamu a ztráty kontroly.
Ponrepo není jen kino
Kino Ponrepo sídlí v bývalém refektáři staroměstského Konviktu v Bartolomějské ulici. Samotný prostor má kulturní minulost, která přesahuje dějiny filmu. V areálu působila mimo jiné varhanická škola, kterou navštěvoval Antonín Dvořák, a v 19. století zde vystupovali také Ludwig van Beethoven, Franz Liszt nebo Richard Wagner.
Po druhé světové válce se místo spojilo s českou animací. Působilo zde studio loutkového filmu Jiřího Trnky. Bývalý refektář se v roce 1996 proměnil v kino Ponrepo, které dnes provozuje Národní filmový archiv. Program kombinuje klasická díla, filmové rarity i současnější tvorbu a využívá projekce z filmového pásu i digitálního formátu.
Návštěva tak může být malým výletem do několika vrstev pražské kulturní historie. Divák přichází na Viscontiho Benátky, ale sedí v prostoru, kde se v různých dobách potkávala hudba, loutkové divadlo, filmová archivní práce i živá projekční kultura.
Praktické informace k projekci
Projekce se koná ve středu 16. září 2026 od 20:30 v Kině Ponrepo na adrese Bartolomějská 11, Praha 1. Vstupenky bývají k dispozici online i v pokladně kina; konkrétní cenu a dostupnost je vhodné před návštěvou ověřit v aktuálním programu Ponrepa.
Kino se nachází přibližně 250 metrů od tramvajové zastávky Národní třída. Stanice metra Národní třída je vzdálena zhruba 650 metrů. Ponrepo uvádí také bezbariérový vstup přes dvůr, indukční smyčku pro uživatele sluchadel a možnost návštěvy s vodicím psem.
Smrt v Benátkách je součástí širšího podzimního cyklu, v němž Ponrepo představuje i další Viscontiho filmy, například Posedlost, Zemi se chvěje, Rodinný portrét, Geparda nebo Nevinného. Zářijový večer tak může být samostatným filmovým zážitkem i pozvánkou k podrobnějšímu poznávání tvorby jednoho z nejvýraznějších evropských režisérů.