Soláň patří k místům, kde se valašská krajina dá nejen obdivovat, ale také číst. Zdejší louky, lesy, rozptýlené chalupy a horské obzory po desetiletí přitahovaly umělce i milovníky tradic. Hřeben ve Vsetínských Beskydech, přibližně 860 metrů nad mořem, proto obec Velké Karlovice označuje jako Valašský Olymp.
Hory, které inspirovaly malíře
Výraznou stopu na Soláni zanechala výtvarná generace spojená s valašským prostředím. Od 30. let 20. století zde působili Jan Kobzáň, Alois Schneiderka, František Podešva a Karel Hofman. V jejich obrazech se objevovala krajina kolem Soláně i každodenní život místních lidí. Nešlo přitom o krátké zastavení turistů hledajících působivý motiv, ale o dlouhodobý vztah k místu.
Alois Schneiderka se na Soláni usadil v roce 1939. Postavil si zde dům s ateliérem, v němž pořádal výstavy známé jako Soláňské salóny. Později se do srubu po Schneiderkovi natrvalo přestěhoval také František Podešva, pro něhož se valašská krajina stala hlavním zdrojem námětů. Výtvarná tradice tak není jen kapitolou z minulosti, ale dodnes ovlivňuje způsob, jakým návštěvníci Soláň vnímají.
Galerie na hřebeni a stezka mezi sochami
Dobré místo, kde s poznáváním Soláně začít, představuje informační centrum Zvonice s galerií. Objekt vznikl v roce 2006 a slouží jako zázemí pro výstavy, kulturní program i informace o okolí. Zároveň je výchozím bodem naučné stezky přes hřeben Soláně.
Trasa měří přibližně pět kilometrů a má deset zastavení. Věnuje se přírodě, historii, kultuře i současnému životu Soláně a podle jednotlivých stanovišť ji doplňují také místní pověsti. Je nenáročná a vhodná i pro rodiny s dětmi. Cesta navíc není pouze přehlídkou informačních panelů. Součástí stezky je galerie dřevěných soch, které připomínají život a prostředí tohoto kouta Valašska. První díla jsou k vidění už v okolí Zvonice.
Další zastavení nabízí Valašský ateliér u Hofmanů v domě spojeném s malířem Karlem Hofmanem. Dnes funguje jako galerie jeho tvorby i prodejní galerie. Pro návštěvníka tak vzniká přirozená trasa: výstava ve Zvonici, procházka po hřebeni a komornější setkání s díly v ateliéru.
Od ručního kosení k cimbálu
Soláň však nežije jen výtvarným dědictvím. Jednou z nejvýraznějších událostí je slavnost Sečení lúk, která připomíná tradiční ruční kosení valašských luk. Její součástí bývá soutěž sekáčů, folklorní hudba i pěvecká vystoupení. Nejde pouze o ukázku starého pracovního postupu, ale také o společné setkání lidí, kteří mají k Soláni osobní vztah.
Nejnovější ověřený ročník se konal v červnu 2026 a byl už sedmadvacátý. Program podobných akcí se může měnit, stejně jako termíny dalších ročníků, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální informace u pořadatelů. Atmosféru slavnosti dotvářejí cimbálová muzika Soláň, ženský sbor Karlovjanky nebo mužský sbor z Kunovic.
Na akcích se objevuje také Valašský sbor portášský. Historické portášské jednotky kdysi střežily horské průsmyky na moravsko-uherském pomezí a zasahovaly proti zbojníkům i pašerákům. Původní sbor byl rozpuštěn v roce 1829, současný spolek založený v roce 2003 ve Valašské Bystřici ale na tuto tradici navazuje prostřednictvím historických krojů, výzbroje a veřejných vystoupení.
Výlet, který spojuje několik podob Valašska
Soláň se hodí pro návštěvu, při níž nechcete volit mezi přírodou a kulturou. Hřebenové výhledy míří k Javorníkům a do okolní valašské krajiny, zatímco galerie a sochařská stezka připomínají, proč se zdejší prostředí stalo inspirací pro tolik umělců. Při delším programu lze výlet rozšířit o Karlovské muzeum ve Velkých Karlovicích, které se zapojuje do projektu Malířské cesty kolem Soláně.
Do sedla Soláň vede silnice mezi Velkými Karlovicemi a Rožnovem pod Radhoštěm, přijet lze autem i autobusem. Spojení veřejnou dopravou je třeba ověřit podle konkrétního data. Při procházce po loukách se vyplatí počítat s horským počasím a nerovným terénem. Právě jejich proměnlivost ale patří k tomu, co dává Soláni charakter: zdejší tradice nejsou vystavené mimo život, nýbrž vyrůstají z krajiny, v níž se stále chodí, pracuje, tvoří a setkává se.