Jen kousek od centra Sázavy se řeka stáčí kolem nenápadné louky, která má mnohem větší význam, než by se při běžné procházce mohlo zdát. Votočnice je obnovený mokřadní prostor s tůněmi, slepým říčním ramenem a místy, kde se voda může rozlévat a zůstávat v krajině. Krátká naučná stezka tu návštěvníkům vysvětluje, proč jsou podobná území důležitá pro přírodu i pro člověka.
Louka, která zadržuje vodu
Votočnice leží v nivě Sázavy, v zákrutu řeky, a její charakter výrazně ovlivňuje voda z hlavního toku i z pravobřežního potoka přitékajícího z Čertovy brázdy. Hladina podzemní vody bývá blízko povrchu a v suchých obdobích souvisí s výškou hladiny v řece. Nejde tedy o obyčejnou louku, ale o místo, kde se přirozeně potkávají různé podoby vodního prostředí.
Český svaz ochránců přírody Sázava získal pozemky v roce 2004. Téměř čtyři hektary se tak podařilo uchránit před zástavbou a postupně je proměnit v pestřejší biotop. V roce 2006 zde vznikly tři tůně a slepé říční rameno. Tůně mají dohromady více než 2000 metrů čtverečních, říční rameno přibližně 500 metrů čtverečních. Naučná stezka byla slavnostně otevřena o dva roky později.
Význam mokřadu se ukázal také při povodni na přelomu března a dubna 2006, kdy byla lokalita zaplavena. Údolní niva dokáže vodu přijmout, zpomalit její průchod a zmírnit dopady velké vody. V období sucha naopak pomáhá udržovat vlhkost v krajině. Votočnice tak názorně ukazuje, že mokřad není nevyužitá plocha, ale důležitá součást fungujícího okolí řeky.
Pět zastavení mezi řekou a loukou
Naučná stezka má pět zastavení s názvy Čertova brázda, Město Sázava, Řeka Sázava, Voda v krajině a Vyhlídka Votočnice. Trasa je krátká a nenáročná, měří přibližně půl kilometru. Vede napříč loukou, místy po vyšlapané pěšině, a není samostatně vyznačena turistickými značkami. Orientaci usnadňuje informační panel u silnice a dřevěná vyhlídková plošina.
Z plošiny je možné přehlédnout téměř celou lokalitu a chvíli pozorovat, co se odehrává u hladiny. Na Votočnici byly uváděny například žáby, užovka obojková, ledňáček říční nebo rak říční. Zaznamenán zde byl také čáp černý a mezi další uváděné druhy patří ještěrka obecná či ropucha obecná. Neznamená to však, že se při každé návštěvě objeví před očima. Největší šanci nabízí klidné pozorování bez přibližování k tůním a říčnímu rameni.
Čertova brázda mezi legendou a historií
Jedno ze zastavení připomíná Čertovu brázdu, přibližně patnáct kilometrů dlouhý úval od Sázavy směrem k Chotouni u Českého Brodu. Podle známé legendy ji vyoral svatý Prokop, když zapřáhl čerta do pluhu. Vyprávění patří k výrazným příběhům zdejší krajiny, samotný vznik brázdy však nelze jednoduše vysvětlit legendou.
Archeologické nálezy vedly k úvaze, že mohla souviset s pravěkou a raně středověkou obchodní cestou z Polabí přes Sázavu dál k jižním Čechám a Dunaji. Jde o jednu z hypotéz, nikoli o definitivně potvrzený výklad. Nedaleko začátku brázdy stojí kaplička z 18. století a chalupa spojená s malířem Soběslavem Hippolitem Pinkasem. V roce 1905 se v ní narodil jeho vnuk, herec a dramatik Jiří Voskovec.
Po stopách Jiřího Voskovce
Voskovec měl k Votočnici osobní vztah. Podle regionálních materiálů zde v roce 1927 spolu s Janem Werichem napsal Vest Pocket Revue, první hru Osvobozeného divadla. Mokřadní louka tak není jen přírodovědnou učebnicí pod širým nebem. V její blízkosti se potkává příběh krajiny, duchovní legenda i významná kapitola českého divadla.
Tip na pomalou procházku u Sázavy
K Votočnici lze dojít z centra Sázavy po žluté turistické trase, lokalita je napojena také na Posázavskou cyklotrasu číslo 19. Po dešti nebo při vyšší hladině řeky může být louka podmáčená, proto se hodí pevná obuv. Návštěva stojí především na tichém pozorování, nikoli na koupání nebo sportovním využití.
Procházku lze prodloužit k parku Havránka s lagunami, k Sázavskému klášteru nebo po dalších cestách podél řeky. Votočnice přitom dobře funguje i jako krátký samostatný výlet: během několika desítek minut nabídne pohled na obnovu nivy, život v mokřadu a příběhy, které jsou s krajinou kolem Sázavy spojené po staletí.