Skála, která připomíná rozčesané vlasy, není dílem člověka. Vrkoč tvoří vypreparovaná žíla nefelinického bazanitu – horniny, která kdysi pronikla okolními vrstvami a po ztuhnutí zůstala odolnější než její okolí. Eroze Labe a působení dalších přírodních procesů postupně odnesly měkčí horniny, až se na svahu objevil výrazný skalní útvar s vějířovitě uspořádanými sloupci.
Národní přírodní památka leží v katastru Vaňova, který je dnes součástí Ústí nad Labem. Chráněné území má rozlohu 2,6124 hektaru a poprvé bylo vyhlášeno v roce 1966. Vrkoč je součástí CHKO České středohoří a patří k nejzajímavějším geologickým zastavením v okolí města.
Vějíř z dávné sopečné činnosti
Turistické materiály často mluví jednoduše o čediči, přesnější geologické označení však zní nefelinický bazanit. Jde o žilné těleso, které vzniklo při dávné vulkanické aktivitě. Neobvyklé postavení sloupců může souviset s tím, že hornina chladla z více stran. Výsledkem je struktura, která nepůsobí jako běžná rovná čedičová stěna, ale rozevírá se do stran jako vějíř.
Právě tato pravidelnost dává Vrkoči jeho charakteristický vzhled. Při bližším pohledu sloupce připomínají prameny vlasů, což vysvětluje i název lokality. Geologové v útvaru spatřují možnou lineární přívodní dráhu někdejšího magmatu. Vrkoč tak není jen působivou skálou, ale také názorným dokladem toho, jak se utvářela sopečná krajina Českého středohoří.
Dvě tváře jedné lokality
Vrkoč se vyplatí prohlédnout ze dvou různých míst. Nejlepší pohled na samotnou skalní stěnu se otevírá zespodu, především z prostoru ulice Potoční, kde se nachází poslední zastavení naučné stezky. Odtud vynikne vějířovitá kresba sloupců a celkový tvar útvaru.
Na skále je zároveň vyhlídka. Z horní perspektivy se pozornost přesune od detailu horniny k širší krajině: pod návštěvníkem se rozkládá labské údolí, v okolí se objevuje Střekov a další výrazné partie Českého středohoří. Vrkoč tak spojuje geologický zážitek s klasickým výhledem do krajiny.
Z Větruše přes vodopád až k Vrkoči
Nejhezčí způsob, jak místo poznat, nabízí přibližně čtyřkilometrová naučná stezka Větruše–Vrkoč. Trasa vede od Větruše přes několik vyhlídek k Vaňovskému vodopádu a pokračuje k národní přírodní památce. Informační panely se věnují geologii, přírodě i historii území.
Výlet lze zahájit u Větruše, kam se dá z centra Ústí nad Labem dostat také lanovou dráhou. Přibližně půl kilometru západně od Vrkoče leží Vaňovský vodopád na Podlešínském potoce. Je vysoký 12 metrů a vznikl na stupni tvořeném odolnější bazanitovou lávou. Nejvíce vody mívá zpravidla na jaře, zajímavý však může být i v zimě, kdy při silných mrazech zamrzá.
Stezku připomíná také historie ústeckého Horského spolku. Zpřístupňování okolí se účastnili vojáci a u odbočky od vodopádu k Vrkoči stojí pamětní kámen s datem 19. března 1916. Dnešní návštěvník tak prochází trasou, která má své místo v historii zdejšího výletnictví.
Výlet s respektem k chráněnému území
Vrkoč leží v dosahu zhruba 250 metrů od místa, kam lze přijet autem, konkrétní možnosti parkování a stav přístupových cest je ale vhodné ověřit předem. Stejně tak se mohou měnit jízdní řády lanové dráhy nebo městské dopravy. Městské materiály doporučují zakončit trasu u Vrkoče a případně využít autobusové spojení od zastávky U Vodopádu; aktuální provoz je dobré zkontrolovat před cestou.
Při návštěvě je důležité držet se značených cest, nevstupovat na nestabilní části skal a neodlamovat kameny. Vrkoč není jen atraktivní vyhlídka, ale chráněný geologický útvar s velkou vědeckou i vzdělávací hodnotou. Právě kombinace neobvyklé skály, labského údolí, vodopádu a dobře dostupné stezky z něj dělá místo, kde se dá během jediného výletu číst v geologii i historii krajiny.