Jen málokterý český zámek má tak silný příběh záchrany jako ten ve Starých Vyklanticích. Barokní sídlo, které vzniklo v první polovině 18. století, se ve druhé polovině 20. století ocitlo bez střechy a v havarijním stavu. Zámek poškozovaly déšť i mráz a jeho další existence nebyla samozřejmostí.
Dnes je výraznou součástí obce Vyklantice v Kraji Vysočina. Stojí na adrese Staré Vyklantice 1, na hřebenu pohoří Strážiště, v krajině s nadmořskou výškou kolem 600 metrů. Zámek je nemovitou kulturní památkou, přesto nejde o běžně přístupný státní návštěvnický objekt.
Barokní sídlo s neobvyklým půdorysem
Na první pohled zaujme patrová budova především mansardovou střechou, věžičkou s cibulovitou stříškou a dvojicí bočních rizalitů s oblými nárožími. Střed průčelí zvýrazňuje vypouklý vstupní rizalit, fasádu pak člení pilastry a římsy. Půdorys ve tvaru písmene H dodává stavbě neobvyklé proporce a odlišuje ji od řady jiných venkovských zámků.
O přesném datu výstavby se prameny neshodují. Objevuje se rok 1720 i 1728, odborné podklady pak kladou stavební práce přibližně do let 1722 až 1729. Bezpečnější je proto mluvit o zámku vybudovaném v první polovině 18. století.
Nejistota panuje také kolem autora. Stavba bývá spojována se Santinim nebo Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, jejich autorství však není doložené. Obecní materiály dokonce uvádějí, že jméno architekta není známo. Stejná otázka se týká i nedalekého kostela svatého Jana Nepomuckého.
Harrachové vytvořili celý vrchnostenský celek
Za vznikem zámku stál hrabě Jan Jáchym Harrach, který Vyklantice získal na počátku 18. století. Nešlo přitom jen o stavbu reprezentativního sídla. V okolí vznikl také úřednický dům, pivovar, kostel a později první školní budova. Vyklantice tak dostaly podobu promyšleného vrchnostenského a duchovního centra.
Majitelé panství se v dalších staletích měnili. Mezi významné vlastníky patřili například Adam Deym, Jan Josef Jeřábek z Jeřabiny a Berglerbergu, polní maršál Karel Mack z Leiberichu nebo rod Puteaniů. Karel Mack získal Vyklantice roku 1793 a po propuštění z vězení zde podle historických podkladů žil v ústraní.
Stopy Harrachů jsou ve Vyklanticích patrné dodnes. Připomíná je nejen historie zámku, ale také obecní znak, který využívá motiv z jejich erbu.
Od lihovaru k objektu bez střechy
Ve 20. století zámek ztratil původní reprezentativní funkci a postupně sloužil různým účelům. Působil v něm lihovar, bramborářská šlechtitelská stanice i mateřská škola se závodní jídelnou. Od roku 1974 objekt vlastnil podnik Tesla Holešovice.
Údržba však postupně selhávala. Před rokem 1989 se zámku rozpadla střecha a do interiérů začala pronikat voda. Mrazové poškození a dlouhodobé chátrání přivedly památku do stavu, kdy se hovořilo dokonce o demolici. Z barokního sídla zůstávala ohrožená stavba, jejíž další osud byl nejistý.
Soukromá obnova vrátila zámku důstojnost
Zlom přišel po roce 1989. V roce 1994 zámek koupil pražský advokát Pavel Liška a pustil se do dlouhodobé rekonstrukce. Nejdůležitějším krokem bylo vybudování nové střechy včetně obnovy věžičky. Opravy se dotkly také fasády průčelí a podle dostupných informací pokračovaly i v dalších letech.
Příběh Vyklantic tak ukazuje, že záchrana památky nemusí začínat velkým státním projektem. Někdy rozhodne konkrétní vlastník, který se ujme stavby v okamžiku, kdy už její další existence vypadá téměř beznadějně.
Tip na výlet po Vysočině
Zámek se nachází v místní části Staré Vyklantice a jeho areál doplňuje ohradní zeď s pilířovou bránou. Protože jde o soukromý objekt a z dostupných údajů nelze potvrdit pravidelné prohlídky ani běžný vstup do interiéru, je vhodné návštěvu předem ověřit u obce nebo aktuálního vlastníka. Zámek je možné vnímat především jako významnou dominantu obce zvenčí.
Výlet lze spojit s kostelem svatého Jana Nepomuckého, okolím vrchu Strážiště, který dosahuje 744 metrů, a trasou Sovovy stezky. Vyklantice tak nabízejí nejen pohled na zachráněnou barokní stavbu, ale i klidnou krajinu, v níž se po staletí potkávaly šlechtické ambice, církevní architektura a každodenní život venkovské obce.