Piccolominská zahrada v Náchodě leží na někdejším severním bastionu, tedy na části opevnění, která měla zámecký vrch chránit. Dnes tu místo vojenského účelu připomíná malá francouzská zahrada s kašnou a sochařskou výzdobou. Právě spojení někdejší obranné stavby s upraveným zámeckým prostorem dává zahradě její osobité kouzlo.
Z obranného bodu do zámecké zahrady
Zámecký kopec se po dlouhou dobu měnil hlavně podle potřeb opevnění. Zahrady a parky se začaly výrazněji rozvíjet až tehdy, když fortifikace postupně ztrácely svůj význam, zejména v 18. a 19. století. Zmínka o ovocné zahradě na severozápadním konci areálu se objevuje už v roce 1658, okrasná podoba zámeckého okolí se však rodila postupně.
U Piccolominské zahrady není datace vzniku úplně jednoznačná. Samostatná stránka zámku uvádí rok 1751, zatímco přehled dějin zámeckého kopce klade vznik francouzské zahrady přibližně do let 1730 až 1740. Bezpečnější je proto chápat ji jako úpravu z 18. století, nikoli spojovat její založení s jediným jistým letopočtem. Název odkazuje k rodu Piccolomini, který náchodské panství vlastnil, sám o sobě ale nedokládá, že zahrada vznikla za jeho vlády. Piccolominská větev Pieri vymřela roku 1757 a panství poté přešlo na větev Todeschini.
Podoba, kterou zahrada získala po válce
Dnešní vzhled zahrady je výsledkem úpravy z roku 1949, připravené podle plánů architekta J. Buška. Z tohoto období pochází také kašna a sochařská výzdoba. Návštěvník tak v jednom prostoru vnímá několik vrstev: původní vojenskou funkci místa, pozdější zahradní kompozici i novodobou obnovu.
Francouzský charakter zahrady odlišuje tento kout od volněji pojatých parkových úprav na dalších částech kopce. Zahrada je malá, ale dobře zapadá do širšího příběhu náchodského zámku: opevněný areál se v průběhu staletí měnil v místo, kde se vedle reprezentace uplatnila také péče o zeleň a odpočinek.
Na kopci přibývaly aleje, cesty i park
Proměna okolí zámku pokračovala i mimo zahradu. Kolem roku 1794 byly u kamenného schodiště vysazeny lípy a pravděpodobně tehdy vznikla také alej spojovaná s kněžnou Kateřinou Zaháňskou. Roku 1820 se podle plánů P. J. Regnera upravovaly cesty a na svahu vznikala školka. O další výraznou změnu se postarala kněžna Ida Schaumburg-Lippe, která v roce 1842 založila na východní straně kopce anglický park.
Tyto úpravy ukazují, že zámecký vrch není jen kulisou samotného zámku. Jeho podoba vznikala postupně a různé části areálu nesou odlišnou představu o tom, jak má být prostor využíván: od bastionu přes pravidelnou zahradu až po park a cesty ve svahu.
Alejí až k vojenskému hřbitovu
Návštěvu lze rozšířit procházkou Alejí Kateřiny Zaháňské směrem k vojenskému hřbitovu, který leží přibližně 900 metrů od zámku. Na začátku aleje se nachází také obora s daňky a muflony. Hřbitov byl založen roku 1867 a vysvěcen 26. června 1870. Vznikl na místě staršího pohřebiště vojáků, kteří zemřeli v roce 1762; nejde tedy o jednu a tutéž událost.
Na hřbitově jsou vojenské hroby, zřícenina kaple i hroby členů rodiny Schaumburg-Lippe. Jako kulturní památka připomíná další kapitolu dějin místa, které se z obranného bodu proměnilo v zámeckou zahradu, park a prostor pro klidnou procházku. Aktuální přístupnost Piccolominské zahrady se může řídit provozem zámku, proto je vhodné si před návštěvou ověřit podmínky vstupu.