Za nenápadným průjezdem domu na pražském Újezdu se ukrývá prostor, který působí téměř jako tajemství. Vnitroblok Malé Strany zde otevírá pohled na malý zahradní ateliér obklopený zelení. Právě v tomto prostředí Josef Sudek po desetiletí fotografoval proměny světla, rostlin, okenních tabulí i předmětů, které by jinde možná zůstaly bez povšimnutí.
Ateliér ukrytý ve vnitrobloku
Objekt v domě Újezd 432 je přízemní pavilonek o ploše přibližně 61 metrů čtverečních. Je posledním dochovaným dokladem zahradního fotografického ateliéru z konce 19. století v Česku. Původní stavba vznikla na konci 19. století a roku 1901 byla přenesena z Královských Vinohrad na dnešní místo. Kulturní památkou se stala v roce 1990.
Josef Sudek začal ateliér využívat v červnu 1927. Se svou sestrou a pomocnicí Boženou Sudkovou tu žil a pracoval do roku 1959, kdy se přestěhoval. Laboratoř v ateliéru však využíval až do konce života. Malý prostor pro něj nebyl pouze zázemím, ale postupně se proměnil v jeden z hlavních motivů jeho volné tvorby.
Zahrada jako svět sám pro sebe
Sudek dokázal v zahradě nacházet stále nové obrazy. Fotografoval ji v různých ročních obdobích i denních hodinách, zevnitř ateliéru i zvenčí. V jeho snímcích se objevují větve, kapky deště, mlha, sklo a drobné předměty, které získávají díky světlu zvláštní význam.
Na toto místo se vážou například cykly Okno mého ateliéru, Procházka po mé zahrádce, Zahrádka mého ateliéru nebo Zátiší na okně mého ateliéru. Opakování motivů u Sudka neznamenalo nedostatek námětů. Naopak ukazovalo, jak se stejný kout dokáže měnit podle počasí, světla a nálady fotografa.
Význam zahrady ještě zesílil poté, co Sudek v prvních letech druhé světové války ukončil komerční činnost své fotografické firmy. Ateliér a jeho okolí se pro něj staly zdrojem soustředění i inspirace. Při komentované prohlídce tak nejde jen o prohlídku historické stavby, ale také o nahlédnutí do způsobu, jakým fotograf vnímal svůj každodenní prostor.
Příběh fotografa, který se nenechal zastavit handicapem
Součástí výkladu je i Sudkův osobní příběh. Během první světové války přišel o pravou ruku. Tělesné omezení výrazně ovlivnilo jeho život, nikoli však jeho schopnost vybudovat mimořádnou fotografickou kariéru. Práce v ateliéru, laboratoři i při fotografování vyžadovala značnou trpělivost a vlastní promyšlené postupy.
Sudek měl vedle fotografie blízko také ke klasické hudbě. V 50. až 70. letech pořádal pro své přátele takzvané poslechové úterky. Vzpomínkové večery s hudbou se v ateliéru příležitostně připomínají i dnes a doplňují obraz místa, kde se prolínala práce, přátelství a osobní rituály.
Po požáru vznikla věrná replika
Původní ateliér v roce 1985 zničil požár. Dnešní objekt proto není původní Sudkovou stavbou, ale její věrnou replikou. Vznikla v roce 2000 za spolupráce PPF, historičky Anny Fárové, městské části Praha 1 a Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Galerie byla zpřístupněna 14. září téhož roku.
Současný prostor dnes hostí výstavy české i zahraniční fotografie, především autorů mladší a střední generace. Výrazným prvkem je prosklená stěna, která propojuje interiér galerie se zahradou. Návštěvník tak nevstupuje do uzavřeného muzea, ale do místa, kde se výstavní prostor přirozeně setkává s vegetací a pamětí.
Praktické informace k prohlídce
Samostatná komentovaná vycházka Tajemná zahrada: Ateliér Josefa Sudka na Malé Straně je naplánována na pátek 9. října 2026 od 16 hodin. Sraz je před vchodem do domu Újezd 432 v Praze 1. Ateliér je ukrytý ve vnitrobloku a přístup vede průjezdem domu.
Podle údajů Prague City Tourism činí vstupné 250 Kč, snížené 200 Kč. Délka programu se v dostupných informacích liší – uvádí se jedna až přibližně jedna a půl hodiny, proto je vhodné tento údaj před návštěvou ověřit u pořadatele. Samotná galerie mívá otevřeno od úterý do neděle, aktuální režim se však může měnit podle výstavy.