Záhlinické rybníky patří k nejcennějším přírodním územím střední Moravy. Leží přibližně 200 metrů západně od Záhlinic, místní části Hulína, a vytvářejí rozsáhlou mozaiku vodních ploch, mokřadních luk, rákosin a lužních lesů. Právě různorodost prostředí je důvodem, proč se sem pravidelně vracejí vodní i tažní ptáci.
Celý přírodní park, vyhlášený v roce 1995, má rozlohu přibližně 500 hektarů. Samotná vodní plocha rybniční soustavy zabírá zhruba 239 hektarů. Do širšího území patří také lužní lesy v lokalitách Zámeček a Filena. Rybníky napájejí říčky Rusava a Mojena a společně s okolní krajinou fungují jako významné regionální biocentrum.
Místo, kde se vyplatí zpomalit
Na Záhlinických rybnících není hlavním zážitkem jediná vyhlídka nebo výrazná stavba. Kouzlo spočívá v pomalém putování mezi vodou a zelení. Na hladinách lze při troše trpělivosti zahlédnout kormorána velkého, volavku popelavou či bílou a také lžičáka pestrého. V období jarního a podzimního tahu se k místním druhům přidávají ptáci, kteří zde hledají odpočinek na cestě.
Na lokalitě bylo v průběhu let opakovaně zaznamenáno kolem 270 druhů ptáků, přibližně 135 z nich zde podle dostupných údajů hnízdí. Čísla se mohou v čase měnit podle rozsahu sledovaného území i způsobu pozorování, přesto dobře ukazují význam zdejšího mokřadního prostředí. Nejvhodnější chvílí pro pozorování bývají právě jarní a podzimní měsíce. Pomoci může dalekohled a hlavně ohleduplnost – ptáky není vhodné vyrušovat, zejména v hnízdní sezoně.
Rybníky s dlouhou a proměnlivou historií
Rybniční soustava začala vznikat už ve 14. století. V letech 1547 až 1573 ji rozšířil Jan Skála z Doubravky, pozdější olomoucký biskup známý jako Jan Dubravius. Jeho jméno připomíná samota Doubravice, která leží uprostřed rybniční krajiny.
Podoba území se v dalších staletích několikrát změnila. V 18. století byly rybníky vysušeny a jejich místo sloužilo jako pastviny. K obnově vodních ploch došlo až ve 20. století, především mezi lety 1953 a 1981, respektive podle některých podkladů do roku 1982. Dnešní krajina je tak výsledkem několika období, v nichž se střídalo rybniční hospodaření, zemědělské využití i snaha o návrat vody do krajiny.
Od rybníků lužním lesem Zámeček
Výlet lze začít v Záhlinicích, kam se dá přijet také vlakem po trati mezi Přerovem a Břeclaví. Od železniční zastávky vede cesta západním směrem k rybníkům. Mezi vodními plochami procházejí zpevněné komunikace a rovinatý terén je vhodný i pro rodiny s dětmi; podle turistických podkladů lze trasu zvládnout také s kočárkem. Ne všechny úseky jsou však značeny klasickým turistickým značením.
Delší varianta pokračuje k lužnímu lesu Zámeček směrem ke Kroměříži. Lesem vede přibližně čtyřkilometrová naučná stezka se 13 zastaveními. Celá cesta ze Záhlinic do Kroměříže měří zhruba devět kilometrů a vede převážně po rovině a zpevněných cestách. Odměnou je změna prostředí: k otevřeným hladinám a rákosinám se přidají staré dubové a jasanové porosty, tůně a hlavaté vrby.
Citlivá krajina s živým hospodařením
Rybníky nejsou jen kulisou pro procházku. Stále mají také rybářský význam a při vhodné příležitosti lze sledovat tradiční podzimní výlovy. Péče o vodní plochy, louky i lesy se zde potkává s ochranou přírody. V mokřadech rostou například česnek hranatý, starček poříční, pryšec bahenní, pryskyřník velký nebo hrachor bahenní.
Na severovýchodním okraji leží evropsky významná lokalita Skalky s rozlohou 11,135 hektaru, chráněná kvůli kuňce obecné. Při návštěvě je proto důležité držet se veřejně přístupných cest, nevstupovat do rákosin a mokřadů ani na místa s omezeným přístupem. Záhlinické rybníky lze navštívit po celý rok, nejpůsobivější bývají v době tahu, kdy je zdejší tichá krajina plná ptačího pohybu. Výlet lze doplnit návštěvou Muzea Františka Skopalíka přímo v Záhlinicích.