Zámek Černá Hora stojí na místě, kde se během staletí vystřídalo několik podob šlechtického sídla. Z původního středověkého hradu vznikl v 16. století renesanční zámek a po další proměně v 19. století získal areál vzhled, který dnes připomíná spíše romantické historické sídlo než původní pevnost. Jeho zajímavost navíc nespočívá pouze v samotné budově. Zámecký vrch doplňují terasy, park, lesopark, sochy, kaple sv. Rodiny a křížová cesta.
Od středověkého hradu k renesančnímu zámku
První zmínka o Černé Hoře a zdejším hradu pochází z roku 1279, kdy je uváděn Matouš z Černé Hory. S místem je výrazně spojen rod Černohorských z Boskovic. Právě Albrecht Černohorský z Boskovic nechal roku 1561 přestavět hradní jádro na renesanční zámek a vybudoval také renesanční předzámčí. Vznikl tak rozsáhlý areál, který si i po změně obytné funkce uchovával výrazný opevněný charakter.
Dějiny stavby ale nebyly bez přerušení. Po požáru v roce 1724 zůstal zámek dlouho částečně zničený. Některé části byly obnoveny barokně roku 1830, jiné však zůstávaly provizorně zastřešené až do poloviny 19. století. Teprve příchod nových majitelů přinesl výraznější proměnu.
Podoba, kterou vtiskl zámku Theofil Hansen
V roce 1859 získali panství Friesové z Friesenbergu a k další přestavbě povolali vídeňského architekta Theofila Hansena. Ten odstranil barokní přístavby a v letech 1859 až 1861 vytvořil podobu označovanou jako raně neorenesanční či pseudorenesanční. Historická stavba tak dostala jednotnější a reprezentativnější výraz odpovídající vkusu 19. století.
Hlavní budova má trojkřídlou dispozici ve tvaru písmene U, jedno patro a půdní polopatro. Na západní straně jižního křídla se zvedá hranolová věž, severní křídlo pak navazuje na terasu s balustrádou. Při prohlídce zvenčí stojí za pozornost také detaily. Nad vjezdem je alianční erb s datací 1841 a v nice se nachází socha Immaculaty z roku 1868 od Franze Erlera. Na západní terase je podle památkového popisu umístěna také socha Hygie.
Sochy před zámkem a jejich návrat
Před vstupem do areálu stojí dvojice barokních soch – svatý Jan Nepomucký a archanděl Michael s plamenným mečem. Michaelova socha pochází z první poloviny 18. století; v dostupných materiálech se objevuje rok 1725 i 1726. Rozdíl v dataci proto není vhodné přehlížet, důležitější je její místo v barokní výzdobě zámeckého prostoru.
Obě sochy byly v posledních letech restaurovány a následně se vrátily na své původní místo v zámeckém parku. Jejich přítomnost pomáhá vnímat areál jako promyšlený celek, v němž architekturu doplňovaly náboženské i reprezentativní prvky.
Park, kaple a cesta ke svaté Rodině
Parkové úpravy vrchu Paseka začaly už v 18. století. Později za Friesů přibyly vycházkové pěšiny, upravené přístupové cesty, stromořadí a také výsadby některých exotických dřevin. Dnes je cenné především propojení zahradních teras, zídek, parku a někdejšího lesoparku s dalšími stavbami na vrchu.
Na jeho vrcholu stojí kaple sv. Rodiny, postavená roku 1726. Po zrušení v roce 1782 chátrala, ale v roce 1837 byla obnovena jako zámecká kaple. O několik desetiletí později k ní přibyla křížová cesta. Má čtrnáct zastavení a vede serpentinami po severovýchodním svahu Zámeckého vrchu. Jednotlivá zastavení tvoří cihlové poklony s litinovými reliéfy pašijových scén, které pocházejí z blanenských železáren. Výstup proto nabízí nejen duchovní a historický rozměr, ale také příjemnou procházku svažitým parkovým terénem.
Zámek dnes
Od roku 1945 je zámek ve vlastnictví státu a od roku 1950 slouží jako domov pro seniory. Interiéry proto nejsou běžně přístupné jako klasická zámecká expozice a návštěvníci by s prohlídkou vnitřních prostor neměli automaticky počítat. Zámecký park je podle provozovatele volně přístupný veřejnosti, aktuální režim je však vhodné před cestou ověřit.
Černá Hora tak nejlépe vynikne jako cíl venkovní procházky. Během jedné návštěvy lze spojit pohled na Hansenovu přestavbu, sochařskou výzdobu, terasy a park s výstupem ke kapli sv. Rodiny. Právě toto propojení různých stavebních období a krajinných úprav dává Zámeckému vrchu jeho osobitý charakter.