Divadelní život v Chebu má překvapivě dlouhé kořeny. Už roku 1442 je doloženo uvedení Chebské hry o Božím těle, nejstaršího dochovaného divadelního textu tohoto typu. Podle historických záznamů se hra ve městě uváděla pravidelně až do roku 1517. Současné Západočeské divadlo tak navazuje na tradici, která sahá hluboko před vznik dnešní budovy i moderního profesionálního souboru.
Od domu U Turkovy hlavy k vlastní budově
První stálá chebská scéna vznikla roku 1760 v domě U Turkovy hlavy. O necelé dvě desetiletí později ji navštívil císař Josef II. Divadelní představení se později konala také v sále radnice nebo v upravené Vnější Horní bráně. Město však postupně potřebovalo reprezentativnější prostor, který by odpovídal jeho významu i rostoucímu zájmu o kulturu.
Nová budova vyrostla v letech 1873 až 1874 podle návrhu chebského architekta Vinzenze Prökla. Stavitel Karl Haberzettel ji umístil na někdejší městské opevnění, na takzvanou Jungfernschanze. Objekt se stal dominantou Divadelního náměstí a dodnes patří k výrazným historickým stavbám Chebu. Jeho průčelí bývá popisováno jako klasicizující novorenesanční, původně mělo přísně kubickou podobu a sloupový portikus.
Na vybudování scény se nepodílela jen radnice. Peníze přinesly veřejné sbírky, divadelní loterie, plesy, divadelní obligace i příspěvky veřejných institucí. Slavnostní otevření se uskutečnilo 3. října 1874 a program tvořily dvě části Schillerovy valdštejnské trilogie. Prvním ředitelem se stal Theodor Tomaschek, dirigent františkolázeňského orchestru.
Opera, činohra i české ochotnické divadlo
V prvních desetiletích se na jevišti střídaly německé divadelní společnosti s českými ochotníky. Na začátku 20. století význam chebské scény překročil místní hranice. V sezoně 1902/1903 zde Adam Josef Heissinger založil stálý operní soubor s orchestrem o 24 hudebnících. Zaznívala díla Mozarta, Beethovena, Webera nebo Wagnera, náročný provoz však přinášel také pravidelné finanční ztráty.
Budova se postupně proměňovala. V roce 1904 dostal interiér secesní výzdobu od akademického malíře Josefa Reinera. Jeho stropní malby představovaly alegorie Tragédie, Hudby, Tance, Komedie, Poezie a Lyrické poezie. Za první republiky se v Chebu hrála opera, opereta i činohra a v roce 1926 prošel objekt další modernizací, při níž se rozšířilo orchestřiště, šatny i boční křídla.
Českou amatérskou scénu zastupoval spolek Budil, založený roku 1925 pod patronací plzeňského spolku J. K. Tyl. Do roku 1937 uváděl v městském divadle jedno až dvě představení ročně. Ve stejné době vycházely také Chebské divadelní noviny. V období nacistické okupace však byla scéna podřízena propagandistickému systému. Poslední představení původní německé divadelní kultury v Chebu se konalo 31. srpna 1944.
Zrod profesionálního souboru
Po válce se obnovil český ochotnický Budil a do Chebu začalo od roku 1947 dojíždět Krajské oblastní divadlo z Karlových Varů. Velká rekonstrukce budovy v letech 1955 až 1960 změnila podobu sálu i zázemí. Zmizely například lóže a hlediště nabízelo téměř 700 míst. Po znovuotevření zazněla Smetanova Prodaná nevěsta a Tylova Fidlovačka.
Stálá profesionální scéna byla oficiálně ustavena 22. listopadu 1960. První představení nového souboru, Strakonický dudák, se uskutečnilo 7. září 1961. Základ tvořili herci, kteří přišli ze Západočeského divadla v Klatovech pod vedením Karla Nováka. Mezi první výrazné členy patřili například Miroslav Moravec, Stanislav Tříska, Gustav Opočenský, Kamil Prachař a Libuše Holečková.
Šedesátá léta přinesla vedle klasiky také moderní české a světové autory. Po politických čistkách v roce 1970 sice odešla téměř třetina souboru, Cheb se ale později stal útočištěm umělců, kteří v Praze nemohli svobodně působit. Pracovali zde Vlasta Chramostová, František Husák, Jan Grossman, Miloš Horanský nebo Miroslav Krobot. Zvláštní místo má sedmileté Grossmanovo působení, během něhož vznikly inscenace jako Král Lear, Racek nebo Višňový sad.
Scéna pro region i nové publikum
Od roku 1974 funguje komorní Studio „d“, původně zřízené ve zkušebně. O sedm let později se v Chebu konal první ročník festivalu Divadlo jednoho herce. Z přehlídky monodramat se stal bienální festival, který je označován za jediný svého druhu v České republice.
Po změně režimu převzalo zřizovatelskou roli město Cheb, na počátku 90. let. Budovu v roce 1997 poškodil požár, ale po celkové rekonstrukci se znovu otevřela 4. května 1998. Dnes divadlo funguje jako příspěvková organizace města a jeho význam přesahuje samotná představení. Spolupracuje s Karlovarským městským divadlem, připravuje koprodukce, hostování i programy pro přeshraniční publikum.
Součástí činnosti jsou projektové dny pro školy, workshopy, dramaturgické úvody, divadelní kvízy a další aktivity pro děti, mládež i dospělé. Od roku 2023 se práci s publikem věnuje také samostatný divadelní lektor. Některé inscenace jsou dostupné rovněž v online záznamech. Studio „d“ přitom zůstává důležitým prostorem pro menší projekty, přestože divadlo usiluje o vybudování nové bezbariérové komorní scény.
Hlavní budovu najdete na adrese Divadelní náměstí 10. Aktuální repertoár, termíny i vstupenky se průběžně mění, proto je vhodné ověřit program před návštěvou. Ať už divák zamíří na velkou činohru, dětské představení nebo komorní titul ve Studiu „d“, vstupuje do místa, které po staletí pomáhá utvářet kulturní život Chebu i celého západočeského pohraničí.