Dvě železné duté konstrukce vyrůstají z kruhového vyvýšeného místa u bývalé signální cesty nedaleko Chebu. Mezi nimi je zavěšen řetěz s přerušeným prostředním článkem. Právě tento detail dává památníku obětem železné opony u Svatého Kříže jeho hlavní význam: připomíná uzavřenou hranici, rozbitá pouta i touhu lidí dostat se na svobodu.
Na deskách monumentu jsou uvedena jména 82 obětí. Podle podoby památníku šlo o lidi, kteří na západní hranici zahynuli po výstřelech, v elektrických drátěných zátarasech nebo jiným způsobem. Seznam přitom není úplným výčtem všech lidí, kteří zemřeli na československých hranicích. Poslední rok uvedený na deskách je 1981 a mezi záznamy se objevují také nejméně dva „neznámí muži“.
Monument na místě někdejší signálky
Památník stojí mezi osadou Svatý Kříž a hraničním přechodem do bavorského Waldsassenu, u silnice II/214 směrem do Německa. Od silnice se k němu odbočuje na lesní cestu. Návštěvník tak nepřichází do běžného městského prostoru, ale do krajiny, která byla po desetiletí součástí přísně kontrolovaného hraničního systému.
Po této cestě se kdysi pohybovala Pohraniční stráž. Její příslušníci střežili hraniční a zakázané pásmo a kontrolovali také ženijně-technická opatření, mezi něž patřily drátěné zátarasy. Dnes je cesta přístupná pěším a cyklistům a památník může být zastávkou při výletu po Chebsku nebo při cestě k hranici.
Autorem výtvarného řešení je akademický sochař Antonín Kašpar, na návrhu spolupracoval architekt Jaroslav Šusta. Stavbu inicioval chebský historik, spisovatel a pedagog Václav Jiřík. Město Cheb nechalo monument vybudovat s finanční podporou státu a Karlovarského kraje. Slavnostní odhalení se uskutečnilo 27. června 2006, v den připomínky obětí komunistického režimu.
Železná opona nebyla jen plot
Příběh památníku nelze zúžit na elektrický plot u hranice. Železná opona představovala celý systém opatření, jehož cílem bylo zabránit obyvatelům Československa v odchodu do demokratických zemí. Po únoru 1948 se zpřísňovala pravidla cestování a v březnu 1949 zákon výslovně stanovil, že na vydání pasu občan nemá právní nárok.
Nejtragičtější období přišlo mezi lety 1951 a 1965. V některých úsecích tehdy fungovaly elektrické drátěné zátarasy a používaly se také miny. Přibližně dvě třetiny všech evidovaných obětí západní hranice zahynuly právě v tomto období; více než polovina z nich zemřela následkem elektrického proudu. Miny byly odstraněny v polovině 50. let a elektrické zátarasy byly od ledna 1966 vypojeny. Po změnách v zabezpečení hranice a pozdějším uvolnění cestování počet smrtelných pokusů výrazně klesal.
Osmdesát dva jmen není konečné číslo
Číslo na chebském památníku je třeba číst jako počet obětí uvedených na jeho deskách, nikoli jako celkovou statistiku železné opony. Celostátní dokumentace Ústavu pro studium totalitních režimů pracuje přibližně s 276 lidmi, kteří byli v letech 1948 až 1989 usmrceni při pokusech o překročení západní hranice. Zahrnuje přitom i některé případy lidí zabitých v hraničním pásmu, aniž by se podle dostupných zjištění pokoušeli hranici překonat.
Oběťmi navíc nebyli pouze českoslovenští občané. Přibližně čtvrtinu zemřelých podle této širší evidence tvořili cizinci, zejména Poláci, občané Německé demokratické republiky, Němci ze Spolkové republiky Německo a Rakušané. Každé jméno na památníku proto představuje konkrétní lidský osud, ale zároveň připomíná i širší souvislosti rozdělené Evropy.
Místo pro tichou zastávku i delší poznání
Památník je venkovní pietní místo bez běžné návštěvní doby, takže jeho prohlídka má podobu volně přístupné zastávky v krajině. K místu se přijíždí z Chebu po silnici II/214 přes Svatý Kříž směrem k Waldsassenu. U památníku se podle dřívějších městských podkladů nacházela parkovací plocha, její současný stav je však vhodné ověřit před cestou.
Samotný monument není klasickou expozicí a neposkytuje rozsáhlý výklad o fungování pohraničního režimu. O to důležitější je chvíli se zastavit u jmen a vnímat okolní prostor. Pro hlubší pochopení tématu lze návštěvu doplnit studiem archivních materiálů a dokumentace o obětech železné opony. Chebsko navíc připomíná, že hranice nebyla jen místem tragédií: v roce 1951 tudy přes Aš uprchl do Německa takzvaný Vlak svobody, událost, která získala mezinárodní pozornost.