Jen pár minut chůze od Staroměstského náměstí stojí dům, v němž se potkávají dějiny pražské architektury s českým moderním uměním. Galerie Zlatá husa sídlí v historickém měšťanském domě na rohu Dlouhé a Masné ulice a je spojena se soukromou sbírkou Vladimíra Železného. Nejde přitom o běžné muzeum s jistotou otevřenými dveřmi každý den. Právě její částečně neveřejný charakter ale místu dodává zvláštní atmosféru.
Dům s gotickými kořeny
Historický dům U Zlaté husy má za sebou několik výrazných proměn. Jeho původ sahá do gotického období, v renesanci byl přestavěn a po požáru, který Prahu zasáhl v roce 1689, následovala barokní oprava. Dnešní vzhled je klasicistní a pochází z roku 1829.
Dvoupatrový měšťanský dům připomíná, jak vrstevnaté je pražské Staré Město. Dlouhá ulice se v průběhu staletí měnila, přesto zde historická stavba zůstala zachována jako výrazný prvek městského prostředí. V jejích prostorách dnes návštěvník nevstupuje do neutrální moderní galerie, ale do místa, kde výtvarná díla reagují na starou architekturu a její paměť.
Od Švabinského ke Kobl asovi
Galerie Zlatá husa funguje od roku 1999 a jejím hlavním obsahem je sbírka českého moderního umění. Těžiště tvoří klasická moderna a tvorba 60. let 20. století. Kolekce tak nabízí příběh proměny výtvarného jazyka: od symbolismu a prvních modernistických experimentů přes kubismus a meziválečnou avantgardu až k poválečnému informelu.
Zastoupeni jsou například Emil Filla, František Kupka, Bohumil Kubišta, Jan Zrzavý, Toyen, Josef Šíma nebo Jindřich Štyrský. Pozdější generaci připomínají Mikuláš Medek, Jan Koblasa či Květa Válová. Vedle známých jmen se ve sbírce objevují také autoři, kteří stojí poněkud stranou hlavního příběhu českého umění, například Max Kopf, Jaroslav Hněvkovský nebo Bedřich Piskač.
Mezi díla spojovaná s kolekcí patří Švabinského Splynutí duší z roku 1901 nebo Medkova Akce I (Vajíčko) z let 1955 až 1956. Právě podobné kontrasty ukazují šíři sbírky: od kultivované obraznosti počátku století po zneklidňující, výrazově naléhavé malířství poválečné éry.
Soukromá sbírka, která se občas otevírá veřejnosti
Vladimír Železný začal sbírku podle dostupných údajů systematicky budovat přibližně v druhé polovině 90. let. Postupně do ní přibývala díla z aukcí, restitucí, od potomků původních sběratelů i přímo z ateliérů umělců generace 60. let. Podle starších informací měla kolekce časem čítat zhruba 1700 obrazů, plastik a prací na papíře z období let 1900 až 1969. Tento údaj je však třeba chápat jako orientační, protože rozsah sbírky a její aktuální prezentace se mohou proměňovat.
Veřejnost se s výběrem z galerie může setkat především prostřednictvím výstav a zápůjček. Příkladem byla výstava Husa na Kampě, připravená v roce 2024 k 25. výročí založení galerie. Přibližně sedm desítek děl tehdy sledovalo vývoj českého moderního umění od roku 1901 až k informelu 50. a 60. let. Výstava skončila v září 2024, její význam ale spočíval v tom, že soukromou kolekci představila v širším veřejném kontextu.
Návštěvu je lepší naplánovat
Galerie Zlatá husa nemá podobu klasického muzea s trvale garantovanou každodenní otevírací dobou. Přístup závisí na aktuálním výstavním programu, případných zápůjčkách a domluvě s provozovatelem. Na stejné adrese funguje také Tanzberg Point Praha, jehož provoz se týká především osobního odběru vín a nelze jej automaticky považovat za otevírací dobu galerie.
Kdo chce prostor navštívit, měl by si proto aktuální možnosti předem ověřit. Po dohodě lze galerijní prostory využít také pro kulturní či společenské akce a návštěvu spojit s komentovanou prohlídkou. Adresa Dlouhá 616/12 v Praze 1 je přitom snadno dostupná pěšky z historického centra. Zlatá husa tak může být zajímavou zastávkou pro ty, kdo chtějí poznat Prahu nejen jako město památek, ale také jako prostředí, v němž se soukromé sběratelství setkává s veřejným kulturním životem.