Ve Zlíně se dá číst historie moderního města přímo v ulicích. Červené režné cihly, světlé konstrukční prvky, zahrady a volně rozmístěné domy připomínají dobu, kdy firma Baťa prudce rostla a společně s továrnou budovala také bydlení, školy, nemocnici, obchody a další zázemí. Nešlo o jednotlivé izolované stavby, ale o promyšlený celek, který dodnes výrazně určuje podobu města.
Město, které vyrostlo spolu s továrnou
Za počátek svébytného baťovského architektonického stylu se ve Zlíně obvykle považuje rok 1924. Tehdy se prosadila stavební technologie založená na rychlosti, úspornosti a možnosti výstavbu pružně přizpůsobovat. Typickým výsledkem byly domy z neomítaných cihel, jejichž jednoduchý vzhled však nebyl samoúčelný. Stavby měly být dostupné, rychle realizovatelné a zároveň součástí přehledného městského systému.
Po první světové válce firma Baťa výrazně zvyšovala počet zaměstnanců. Bytovou otázku řešila především individuálními rodinnými domky se zahradou. První typické domy s rovnými střechami a režnými fasádami vznikaly v letech 1924 a 1925, větší kolonie pak přibývaly hlavně mezi lety 1925 až 1931. Nejvýraznější soubory se dochovaly v Letné, Nad Ovčírnou, Zálešné, Podvesné a na Dílech.
Baťovské kolonie nejsou jen řadou stejných domků
Při procházce těmito čtvrtěmi stojí za to sledovat víc než jen fasády. Důležité je uspořádání ulic, vztah domů k terénu, zahrady i okolní zeleň. Právě v tomto měřítku vyniká urbanistická hodnota Zlína: jednotlivé stavby vytvářejí prostředí, které působí současně uspořádaně i neformálně.
Zajímavou kapitolou je experimentální kolonie U Lomu ve čtvrti Nad Ovčírnou. Navázala na mezinárodní bytovou soutěž firmy Baťa z roku 1935, do níž přišly téměř tři stovky návrhů ze sedmi zemí. Ve Zlíně se uskutečnily čtyři oceněné vzorové rodinné domy. Každý představoval odlišný přístup k modernímu bydlení.
Jedním z nich je jednodomek Erika Svedlunda v ulici Nad Ovčírnou VI. Přibližně padesátimetrový dům s plochou střechou a cihlovou fasádou byl původně rozvržen do dvou etáží. Počítalo se s kuchyní, obývacím pokojem, ložnicemi, koupelnou, garáží i sklepem. Objekt je od roku 1958 kulturní památkou.
Od typového bydlení k vilám představitelů firmy
Baťovský Zlín ale nebyl tvořen pouze standardizovanými domky. V různých částech města vznikaly také individuálně navrhované vily ředitelů a významných osobností. Na jeho podobě se podíleli Jan Kotěra, František Lýdie Gahura, Miroslav Lorenc a Vladimír Karfík. Rozdíl mezi typovým domem zaměstnance a reprezentativním sídlem vedení ukazuje sociální hierarchii firmy, zároveň však oba typy bydlení patřily do jediného městského organismu.
Výrazným příkladem je Čiperova vila na Burešově, kterou pro Dominika Čiperu navrhl Vladimír Karfík. Stavba vznikala v letech 1939 až 1942 a spojuje racionálně pojatý klasicismus s prvky moderní architektury. Vila i domek zahradníka jsou kulturními památkami. Rodina ji však užívala jen krátce; po válce objekt přešel k sociálním účelům a v průběhu dalších desetiletí sloužil mimo jiné dětem.
Čiperova vila jako nová vstupní brána
Po obnově v letech 2024 a 2025 se Čiperova vila znovu otevřela veřejnosti. Restaurovány byly například části vestavěného nábytku, dveře, schodiště, štuková výzdoba i kamenné prvky. Proměnou prošla také zahrada, domek zahradníka a venkovní části areálu.
Od roku 2026 zde funguje Kulturní a kreativní centrum Zlínského kraje. Expozice Krajské galerie výtvarného umění přibližuje Karfíkovu architekturu, Dominika Čiperu, rodinné bydlení ve firmě Baťa i širší souvislosti zlínských vil. Vila tak může být dobrým začátkem pro každého, kdo chce pochopit, proč zdejší architektura není jen souborem zajímavých domů.
Jak Baťovo město poznávat
Zlínská městská památková zóna byla vyhlášena v roce 1990 a zahrnuje obytné čtvrti, tovární areál, Gahurův prospekt s Památníkem Tomáše Bati i historické centrum. Praktickou volbou jsou tematické komentované procházky ZÓNA ZLÍN, jejichž trasy vedou například do Letné, Nad Ovčírnou, Zálešné, Podvesné a na Díly. Další souvislosti lze dobře vnímat z vyhlídky 21. budovy, známé jako zlínský mrakodrap.
Většina vil a domků je součástí běžné obytné zástavby. Některé jsou soukromé, jiné slouží institucím, a jejich interiéry proto nejsou volně přístupné. Při návštěvě je vhodné respektovat soukromí obyvatel a soustředit se na veřejná prostranství, uliční prostor a oficiálně zpřístupněné objekty.
Baťovský Zlín není skanzen. Domy se stále obývají a město dál žije vlastním současným životem. Právě spojení historického plánu, každodenního provozu a citlivě dochované architektury z něj dělá jedno z nejpozoruhodnějších míst, kde lze v Česku sledovat zrod moderního města.