Na hřbetu nad Drnovicemi, mimo typickou údolní nivu nebo výraznou terénní depresi, se nachází neobvyklý mokřadní biotop. Místní mu říkají Žumpy. Tvoří jej několik drobných tůní, které se plní především vodou z tajícího sněhu, dešťovými srážkami a při vyšší hladině podzemní vody. Právě jejich poloha na hřbetu v zemědělské krajině Drahanské vrchoviny patří k nejzajímavějším vlastnostem celé lokality.
Život závislý na vodě
Žumpy nejsou velkým rybníkem ani mokřadem s trvalou vodní hladinou. V sušších obdobích mohou některé tůně částečně nebo úplně vysychat. Pro místní přírodu to ale nemusí být nevýhoda. Periodické tůně často neposkytují vhodné podmínky rybám, které by se živily jikrami a larvami obojživelníků. Na jaře se tak mohou stát bezpečným místem pro rozmnožování.
Podle místních a popularizačních materiálů zde bylo uváděno celkem devět druhů obojživelníků. Patří mezi ně rosnička zelená, tři druhy skokanů, dva druhy ropuch a dva druhy čolků. Údaj je třeba chápat jako historicky či místně zaznamenanou pestrost, nikoli jako přesný obraz současné početnosti. Ta se může měnit podle počasí, množství vody i stavu jednotlivých tůní.
Za pozoruhodný je uváděn také historicky zaznamenaný nález samice skokana ostronosého. Na lokalitě byl zaznamenán rovněž čolek velký, evropsky významný a v České republice chráněný druh. Jeho výskyt dokládá biologickou hodnotu místa, sám o sobě však neznamená, že jsou Žumpy automaticky evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000.
Od zanesených tůní k živému mokřadu
Malé mokřady mohou z krajiny zmizet nenápadně. Tůně se postupně zanášejí, zarůstají a ztrácejí schopnost zadržet vodu. Podle místních podkladů hrozil podobný osud také Žumpám. V roce 2000 proto mělo dojít k jejich vyčištění a prohloubení. Péči inicioval spolek Drnka, který se lokalitě věnuje dlouhodobě; v roce 2025 připomínal pětadvacet let od obnovy tůní.
Význam místa přitom nekončí u obojživelníků. V roce 2017 se zde podle výroční zprávy Moravského zemského muzea uskutečnil botanický průzkum a exkurze. To naznačuje širší přírodovědnou hodnotu mokřadu, i když dostupné podklady neumožňují spolehlivě vyjmenovat konkrétní rostlinné druhy.
Pověst o vápeníkovi
Název Žumpy má vedle přírodního také lidový rozměr. S místem se spojuje pověst o vápeníkovi, který se měl v bažině utopit i s povozem. Příběh patří k regionální tradici a pomáhá vysvětlit, proč lokalita přitahovala pozornost lidí už dávno před dnešními ekologickými aktivitami. Jako pověst jej však nelze zaměňovat za ověřenou historickou událost.
Drnovice leží přibližně čtyři kilometry západně od Vyškova, na rozhraní jihovýchodních svahů Drahanské vrchoviny a Vyškovské brány. Žumpy tak představují zajímavý kontrast k okolní zemědělsky využívané krajině. Na první pohled nenápadné tůně zde vytvářejí malou, ale důležitou vodní enklávu.
Místo, o které se starají lidé
Součástí příběhu Žump je i komunitní péče. Spolek Drnka pořádá u mokřadu ekologické vycházky, brigády, přednášky, poutě a další osvětová setkání. Obecní kalendáře zachycují ekologické poutě v několika letech i novější setkání u lokality. Nejde však o pravidelný program s pevně danými termíny, a případnou aktuální akci je proto vhodné ověřit u obce nebo spolku.
Pro návštěvu je nejvhodnější jarní část roku, kdy se tůně po zimě naplňují a obojživelníci se rozmnožují. Stav vody ale závisí na srážkách a průběhu zimy. Lokalita nemá vlastní návštěvnické centrum ani jednoznačnou poštovní adresu; orientačně je třeba hledat Drnovice a místní část Kopaniny. Při prohlídce je důležité nevstupovat do tůní, nemanipulovat se zvířaty, neodhazovat odpad a respektovat případné pokyny vlastníků pozemků či organizátorů akcí. Výlet lze spojit s poznáváním Drnovic, cestami Drahanskou vrchovinou nebo návštěvou rozhledny Chocholík.