Vodárna

Podolská vodárna je významná technická památka a dodnes fungující součást pražského vodárenství. Areál vznikal postupně podle návrhu architekta Antonína Engela, který jednotlivé stavby sjednotil do monumentálně pojatého celku. Na severu stojí stará filtrační stanice z let 1929–1931, doplněná strojovnou a provozní budovou. Jižní část areálu tvoří nová budova vybudovaná v letech 1959–1962.

Nejpozoruhodnější prostory staré filtrace a strojovny ukazují technické možnosti železobetonové architektury své doby. Velké haly zastřešují monolitické rámy a parabolicky tvarované konstrukce, jejichž plochy prosvětlují okna ze sklobetonu. Vnější podoba staveb spojuje výrazné sloupové a pilastrové členění, vysoké sokly, kladí a atikové římsy. Starou a novou část propojuje krytý zděný most.

K architektonickému řešení patří také umělecká výzdoba nové budovy. Její jižní průčelí zdobí alegorické sochy žen představující Vltavu a její přítoky, osazené po dokončení stavby v roce 1965. Areál tak dokumentuje nejen vývoj pražského vodárenství, ale i propojení technické stavby s promyšlenou architekturou a výtvarným uměním. Částečně je zpřístupňován veřejnosti formou expozice věnované pražskému vodárenství.