Městské opevnění

Městské opevnění Jindřichova Hradce vznikalo postupně na přelomu 13. a 14. století. Nejprve byl vybudován mohutný příkop, jehož dokončení se předpokládá kolem roku 1319, a následně parkánová a hlavní hradební zeď. Opevnění chránily čtverhranné i okrouhlé bašty, některé se šindelovými střechami, a přístup do města zajišťovaly tři hlavní brány a dvě menší branky. Hradby byly z lomové žuly, nahoře opatřené cimbuřím a pavlačí se střílnami. K opevnění přiléhaly domky se štíty obrácenými k příkopu, které vytvořily úzkou ulici zvanou Příkopní. Nejsilnější obranné stavby stály u Nežárecké brány, v jejímž okolí se nacházela také mohutná Pluhova věž. Pražská a Vídeňská brána byly zbořeny na počátku 19. století, část severního příkopu později zanikla při vzniku Husových sadů. Z původních vstupů se dochovala Nežárecká brána s jednou z přilehlých branek a nad malým Vajgarem také jedna z hranatých věží. Kvalitu obranného systému dokládá, že město odolalo husitským útokům i třem obléháním v letech 1618–1620.