Keltské oppidum

Keltské oppidum u Nevězic leží na široké ostrožně nad dnešní Orlickou přehradní nádrží. Ze tří stran je chránily příkré svahy k Jelenímu potoku a Vltavě, přístupnou šíji na severozápadě uzavíralo opevnění. Strategické místo bylo osídleno už v mladší době bronzové, samotné oppidum však vzniklo až v mladší době laténské, přibližně kolem roku 120 př. n. l. Opevněný areál měl rozlohu 13,5 hektaru a obíhala jej asi 1,6 kilometru dlouhá hradba z kamene a dřeva. Na nejohroženější straně ji chránily příkopy, vstup zajišťovaly dvě odlišně řešené brány. Dochované pozůstatky fortifikace dnes v terénu vystupují především jako mohutné valy. Archeologický výzkum ukázal, že vnitřní plocha nebyla hustě zastavěná; osídlení se soustředilo jen do několika částí a mělo zřejmě dvorcový charakter. Oppidum patrně sloužilo jako mocenské a správní centrum širšího okolí i jako opevněný bod na dálkové cestě podél Vltavy. Jeho existence byla krátká – zaniklo v první polovině 1. století př. n. l. po rozsáhlém požáru opevnění, který svědčí o násilném konci lokality.