O místě
Nejnižší patro představuje vlastní odvodňovací systém. Ručně ražené chodby mají rozmanité profily a ve stěnách jsou patrné stopy po těžbě i otvory pro osvětlení. Voda odtékala po svažitém dně, místy úzkými kanálky, a zadržovaly ji menší jímky. Členité propojení chodeb, čistící přepady a další prvky naznačují, že podzemí nesloužilo pouze k odvádění vody. Pravděpodobně mohlo v době nebezpečí fungovat také jako její zdroj a do určité míry jako vodovod.
Při vzniku chodeb se využívaly těžební šachty, jimiž se vynášel vytěžený materiál. Archeologické nálezy keramiky dokládají využívání prostoru v rozmezí 13. až 17. století; v 16. století byl systém podle výzkumu dokončen a plně funkční. Jde o mimořádně zachovaný doklad technického zázemí pozdně středověkého města.