Liniové opevnění - dělostřelecká tvrz Hanička

Dělostřelecká tvrz Hanička, jejíž součástí je také velitelský objekt R 76 „Lom“, patří k nejvýznamnějším dochovaným dokladům československého pohraničního opevnění. Vznikla v letech 1936–1938 jako jedna z pouhých pěti dokončených tvrzí z původně plánovaných patnácti. Šest nadzemních bojových objektů – včetně dělostřeleckého srubu R 79 „Mýtina“ a objektu pro dělovou otočnou věž R 78 „Paseka“ – spojuje přibližně 1,5 kilometru podzemních chodeb se sály, sklady a provozním zázemím.

Hanička je cenná nejen rozsahem, ale i množstvím zachovaných pancéřových prvků. Dochovaly se čtyři zvony a tři kopule, stejně jako střílny pro houfnice na dělostřeleckém srubu. Tvrz tak ukazuje technickou úroveň československých stavitelů ve 30. letech a zároveň představuje starší vývojovou podobu pevnostního systému. Za druhé světové války zde německá armáda zkoušela odstřelování a průpalné nálože, jejichž použití později sehrálo roli při dobývání belgické pevnosti Eben Emael.

Po válce sloužila Hanička jako zdroj vody pro Rokytnici v Orlických horách. V letech 1975–1993 byla upravována pro potřeby ministerstva vnitra jako záložní velitelské stanoviště. Areál tak dodnes zachycuje dvě výrazné etapy: předválečnou tvrz a její pozdější adaptaci z období normalizace.