O místě
Hejnice jsou od středověku spojovány s poutní tradicí a legendou o nalezení sošky Panny Marie s Ježíškem, která měla uzdravovat nemocné. Nejstarší části dnešního chrámu pocházejí patrně z poslední čtvrtiny 14. století, první písemná zmínka o kostele je z roku 1408. Po období úpadku za vlády protestantských Redernů se poutní místo po třicetileté válce znovu rozvíjelo. Gallasové zde iniciovali výstavbu františkánského kláštera a umístili do kostela rodinnou hrobku. Podoba areálu je výsledkem rozsáhlé barokní přestavby z první poloviny 18. století. Po požáru v roce 1761 byl kostel s klášterem zcela obnoven až na počátku 20. století. Po pozdějším chátrání prošel areál rehabilitací a od roku 2000 v něm působí Mezinárodní centrum duchovní obnovy. Komplex patří k významným barokním památkám přesahujícím významem region Hejnic.