O místě
Fort Šibeniční vrch je samostatná pevnost na stejnojmenném návrší v olomoucké části Nová Ulice. Vznikl v letech 1839–1846 jako součást obrany tehdejší bastionové pevnosti Olomouc a představuje raný příklad přechodu k modernímu fortovému opevnění. Projekt z roku 1834 vypracoval inženýr plukovník Camillo Vacani, během stavby jej upravil olomoucký fortifikační inženýr major Emanuel Zitta.
Pětiúhelníkový fort tvoří soustava několika obranných pásem. Patří k nim obvodové příkopy, kasematní hradby, hlavní podkovovitý val a samostatně stojící kasárenská budova – reduit. Pod opevněním se dochovaly zděné minové chodby a střelecké galerie, které sloužily k obraně příkopů i k jejich odvodnění. Po stavebních poruchách v letech 1847–1850 byly některé části fortu upraveny a doplněny.
Na rozdíl od většiny olomouckých fortů nebyl Šibeniční vrch zahrnut do pozdější přeměny pevnosti. Po jejím zrušení v roce 1888 byl upraven na kasárna těžkého dělostřelectva, později zde fungovaly letecké dílny a vojenská výroba. Fort je cenným dokladem vojenského stavitelství 2. čtvrtiny 19. století a podle památkového hodnocení patří k unikátním pevnostním stavbám evropského významu.
Pětiúhelníkový fort tvoří soustava několika obranných pásem. Patří k nim obvodové příkopy, kasematní hradby, hlavní podkovovitý val a samostatně stojící kasárenská budova – reduit. Pod opevněním se dochovaly zděné minové chodby a střelecké galerie, které sloužily k obraně příkopů i k jejich odvodnění. Po stavebních poruchách v letech 1847–1850 byly některé části fortu upraveny a doplněny.
Na rozdíl od většiny olomouckých fortů nebyl Šibeniční vrch zahrnut do pozdější přeměny pevnosti. Po jejím zrušení v roce 1888 byl upraven na kasárna těžkého dělostřelectva, později zde fungovaly letecké dílny a vojenská výroba. Fort je cenným dokladem vojenského stavitelství 2. čtvrtiny 19. století a podle památkového hodnocení patří k unikátním pevnostním stavbám evropského významu.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors