O místě
Součástí areálu je přízemní provozní objekt s místností zaklenutou stájovou klenbou a konstrukčně pozoruhodný skleník neboli oranžérie s prosklenou jižní stěnou. V zahradě se dochoval také zapuštěný vodní rezervoár a části rozvodů vody. Z původního jubilejního pavilonu mužského pěveckého spolku z roku 1886 zůstala část základové konstrukce. Vila byla v roce 1925 prodána Julii Weisshuhnové, po vyvlastnění v roce 1945 přešla pod státní správu a byla upravena na dva byty. V letech 1949–2024 patřila rodině Schaferů. Celek představuje velmi dobře zachovaný příklad příměstské vily s doprovodnými zahradními stavbami z počátku 20. století.