Venkovský dům
O místě
Roubený venkovský dům v Kozlově pochází z roku 1851 a původně sloužil jako výměnek k místnímu statku. Přízemní stavení v mírném svahu se skládá ze dvou částí – nižší původně roubené a vyšší roubené budovy s krytou prosklenou pavlačí. Zachovalo si řadu prvků tradičního lidového bydlení, například kachlová kamna, trámové a prkenné stropy, lidový nábytek, keramiku i malby na skle. V interiéru je také dobové vybavení spojené s pobyty umělců.
Od konce 19. století chalupa sloužila jako letní sídlo malířů Rudolfa Vejrycha a Maxe Švabinského, pianisty Karla Vejrycha a spisovatele F. E. Welze. Max Švabinský zde v letech 1895–1919 pobýval a tvořil; jeho kozlovské pobyty se promítly i do některých děl. Na západním štítu namaloval 30. července 1900 scénu se svatým Václavem, ženskou a mužskou postavou a nápisem „Svatý Václave, vévodo země české, oroduj za nás“. K nejautentičtějším částem patří takzvaná nová chaloupka s bílým pokojem, kde se dochoval původní mobiliář i rytecké nářadí Maxe Švabinského.
Od konce 19. století chalupa sloužila jako letní sídlo malířů Rudolfa Vejrycha a Maxe Švabinského, pianisty Karla Vejrycha a spisovatele F. E. Welze. Max Švabinský zde v letech 1895–1919 pobýval a tvořil; jeho kozlovské pobyty se promítly i do některých děl. Na západním štítu namaloval 30. července 1900 scénu se svatým Václavem, ženskou a mužskou postavou a nápisem „Svatý Václave, vévodo země české, oroduj za nás“. K nejautentičtějším částem patří takzvaná nová chaloupka s bílým pokojem, kde se dochoval původní mobiliář i rytecké nářadí Maxe Švabinského.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors