Venkovská usedlost

Usedlost čp. 33 v Sádku patří k nejvýznamnějším dokladům lidové architektury na Poličsku. Vznikla přibližně kolem roku 1756 a je nejstarší známou zděnou usedlostí v tomto regionu. Její výstavné uspořádání se čtyřbokým uzavřeným dvorem výrazně převyšovalo běžný standard venkovských staveb. Hlavní dům je dlouhý 26 metrů a vyniká mimořádně velkou světnicí o ploše zhruba 70 m². Domem prochází široká průjezdná síň, která mohla souviset s někdejším provozem krčmy. Zděné přízemí doplňuje roubené patro s komorami a světničkou; původně bylo zvenčí omítnuté. Usedlost stojí v mírném svahu a je k cestě natočena šikmo, takže nemá jedno hlavní průčelí. Hospodářská křídla tvoří chlévy, podstáj a maštal, součástí areálu je také samostatně stojící kamenná stodola. Usedlost byla od poloviny 16. století spojena s rychtou a krčmou, později zde po staletí žil rod Češků. V letech 1884–1897 zde fungoval lihovar. Dochované stavební prvky a dispozice zachycují vývoj usedlosti od 18. do 20. století.