Jen málokteré české město dokáže nabídnout tak působivé spojení středověké obrany, městské architektury a osobního příběhu slavného rodáka jako Polička. Historické centrum obepíná kamenné opevnění dlouhé 1220 metrů a nad městem se zvedá věž kostela sv. Jakuba. Právě v jejím bytě se v roce 1890 narodil Bohuslav Martinů, jeden z nejvýznamnějších českých skladatelů 20. století.
Prstenec hradeb kolem celého města
Poličku založil roku 1265 Přemysl Otakar II. Její obranný systém získával dnešní podobu především ve 14. století a dodnes patří k nejlépe dochovaným městským opevněním v České republice. Hlavní hradba bývala přibližně deset metrů vysoká a zhruba dva a půl metru široká. Ochoz chránilo cimbuří, zatímco obranu zesilovalo 19 půlválcových bašt.
Součástí opevnění byla také parkánová zeď, vodní příkop a val s palisádou. Do města se vstupovalo čtyřmi branami – Litomyšlskou, Limberskou, Kameneckou a Starohradskou. Dnes už je na místě nenajdeme, všechny byly v 19. století zbořeny. Přesto hradby vytvářejí kolem historického jádra mimořádně čitelný celek. Při prohlídce s průvodcem lze nahlédnout do bašt, střílen i zákoutí, která běžnému návštěvníkovi při procházce městem zůstávají skryta.
Vojenský význam opevnění začal slábnout s vývojem válečné techniky od konce 16. století a definitivně jej změnily události třicetileté války. Od roku 1973 procházejí poličské hradby postupnou obnovou. Dnes už neslouží k obraně, ale pomáhají uchovat půdorys a charakter historické Poličky.
Kostel, který vyrostl po požáru
První písemná zmínka o kostele sv. Jakuba pochází z roku 1321. Původní chrám však zničil velký požár Poličky v roce 1845 natolik, že musel být stržen. Na jeho místě vznikl v letech 1853 až 1865 nový novogotický kostel podle plánů Antonína Vacha.
Součástí nové věže se stal také byt pověžného. Tento strážce měl z výšky sledovat město a v případě požáru vyhlásit poplach. V roce 1889 do funkce nastoupil Ferdinand Martinů a v září téhož roku se s rodinou do věže nastěhoval. Dne 8. prosince 1890 se zde narodil jeho syn Bohuslav.
Světnička vysoko nad Poličkou
Rodná světnička se nachází přibližně 36 metrů nad zemí. Prostor o velikosti zhruba dvou desítek metrů čtverečních připomíná skromné bydlení rodiny pověžného. Je vybaven původním i dobovým nábytkem sestaveným podle vzpomínek členů rodiny Martinů. Nejde přitom jen o místo narození slavného hudebníka. Martinů zde prožil většinu dětství a právě věžní byt, jeho výška i výhled na okolní krajinu se výrazně zapsaly do jeho vzpomínek.
Do věže vede 192 schodů. Cesta vzhůru je místy úzká a křivolaká, což k návštěvě historického prostoru patří, zároveň je však třeba počítat s tím, že výstup není vhodný pro lidi s výrazně omezenou pohyblivostí. Odměnou je ochoz s výhledem na Poličku, kruh hradeb i širší okolí. Za dobré viditelnosti lze podle muzejních informací spatřit také vrcholky Jeseníků.
Ve věži se dochoval i nejstarší poličský zvon Medián z roku 1511. Při komentované prohlídce mohou návštěvníci vidět rovněž další zvony ve zvonici a lépe si představit, jak náročný musel být každodenní život člověka, který měl z takové výšky bdít nad městem.
Jak návštěvu naplánovat
Rodná světnička i zpřístupněná část hradeb se navštěvují s průvodcem. Vstupenky se kupují v Městském muzeu a galerii Polička na adrese Šaffova 112, odkud se také vyplatí předem ověřit aktuální časy prohlídek. Ty se mohou podle sezony měnit a muzeum doporučuje rezervaci zejména skupinám. Prohlídka světničky obvykle trvá přibližně 45 až 60 minut.
Kostelní věž se nezpřístupňuje během obřadů a výstup může být z bezpečnostních důvodů uzavřen při bouřce, náledí nebo jiném nepříznivém počasí. Návštěva hradeb a věže se proto nejlépe plánuje jako komentovaný program, nikoli jako zcela volná procházka.
Polička tak nabízí dvojí pohled na minulost. Hradby připomínají dobu, kdy město chránily před nepřáteli, věž sv. Jakuba zase uchovává intimní vzpomínku na dětství skladatele, jehož hudba později překročila hranice Česka. Právě toto propojení velkých dějin s malým věžním bytem dává zdejší návštěvě její osobitost.