O místě
Kostel sv. Martina stojí při jihovýchodním okraji Damnova v areálu obehnaném hřbitovní zdí. Spolu s márnicí a sochou sv. Jana Nepomuckého tvoří výraznou dominantu obce. Stavba je orientovaná, s obdélnou lodí, presbytářem, sakristií a nízkou věží při západním průčelí. Vnější podoba je převážně barokní: fasády člení pilastry, lizény a profilované římsy, věž završuje nízká zvonovitá báň s lucernou. Interiér lodi zakrývají tři plackové klenby, jejichž patky doprovázejí malby světců v ornamentálním rámování. Zajímavým detailem jsou také barevná sklíčková okna v kovových a olověných výplních.
Kostel je poprvé doložen roku 1352, případně 1376. Z původní gotické stavby se dochovala část obvodového zdiva presbytáře a východní úsek širší lodi. V letech 1763–1765 prošel kostel rozsáhlou barokní přestavbou, při níž vznikla prostornější západní část lodi s kruchtou a byla upravena také věž, klenby, krovy, okna i fasády. Před jižním průčelím stojí socha sv. Jana Nepomuckého, označovaná nápisem jako replika sochy z Karlova mostu s chronogramem roku 1750. K areálu patří také márnice a brána v ohradní zdi, jejíž části vznikaly od konce 18. století a při rozšíření hřbitova na přelomu 19. a 20. století.
Kostel je poprvé doložen roku 1352, případně 1376. Z původní gotické stavby se dochovala část obvodového zdiva presbytáře a východní úsek širší lodi. V letech 1763–1765 prošel kostel rozsáhlou barokní přestavbou, při níž vznikla prostornější západní část lodi s kruchtou a byla upravena také věž, klenby, krovy, okna i fasády. Před jižním průčelím stojí socha sv. Jana Nepomuckého, označovaná nápisem jako replika sochy z Karlova mostu s chronogramem roku 1750. K areálu patří také márnice a brána v ohradní zdi, jejíž části vznikaly od konce 18. století a při rozšíření hřbitova na přelomu 19. a 20. století.
Mapa
Navigovat
© OpenStreetMap contributors