O místě
Samotná patrová budova má barokní jádro, které bylo po požáru obnoveno ve 20. letech 19. století v klasicistní podobě. Na přelomu 18. a 19. století vznikla také sýpka, na niž navazují klasicistní chlévy. Severní stranu dvora uzavírá mohutná stodola s kamennou pilířovou konstrukcí a roubenými výplněmi; v lokalitě jde o jednu z mála dochovaných staveb tohoto typu. Cenné jsou i historické dveře, okna, schody, mříže a další zachované konstrukce. Areál byl původně funkčně spojen se sousedním kostelem a Rohanskou hrobkou. Přes necitlivé zásahy po roce 1945 si dochoval vysokou míru autenticity. Součástí památky je také oplocení s branou a brankou a ohradní zeď navazující na ohrazení kostela.