O místě
Dům má renesanční původ v 16. století. Z této doby se dochovaly především hřebínkové klenby ve střední chodbě a sklepech. Ve druhé polovině 18. století prošel pozdně barokní přestavbou, při níž vznikly také valené klenby s pětibokými výsečemi. Výraznou podobu hlavního průčelí určila klasicistní, respektive empírová úprava z roku 1810. Její střed zvýrazňuje portikus s balkonem a trojúhelným štítem; hornickou minulost připomínají zkřížená kladívka v dekoraci fasády i na okapových žlabech. Dnešní vzhled doplnily neobarokní úpravy kolem roku 1935, včetně střešních vikýřů.
Jednopatrovou stavbu kryje mansardová střecha. Na dvorní straně zaujme pavlač nesená půlkruhovými arkádami. Od konce 19. století sloužil dům jako měšťanské obydlí, v 90. letech 20. století jej získalo město a rekonstruovalo pro potřeby Muzea hornictví a těžby zlata.