Plzeňský chrám svaté Anny vznikl jako kostel kláštera dominikánek, dnes jej však využívá pravoslavná církev. Právě toto spojení odlišných podob duchovního života dává návštěvě zvláštní rozměr: barokní prostor si uchoval své původní vybavení, přestože jeho užívání se během staletí proměnilo.
Od klášterního kostela k pravoslavnému chrámu
Kostel je součástí bývalého dominikánského kláštera v bloku mezi Bezručovou ulicí a Smetanovými sady. Konvent vznikal v letech 1712 až 1714, samotný chrám byl dokončen roku 1735. Jeho návrh je připisován plzeňskému staviteli Jakubu Augustonovi mladšímu, který je pohřben v kryptě kostela.
V 50. letech 20. století byl chrám předán k užívání pravoslavné církvi. Nejde tedy o stavbu, která by byla pro pravoslavné bohoslužby původně navržena. Její barokní oltáře, kazatelna i lavice připomínají dobu, kdy prostor sloužil dominikánkám. Při pozdějších úpravách byla před barokní oltář umístěna ikona. Proměna tak nesmazala starší vrstvu, ale přidala k ní novou.
Prostor vystavěný kolem středu
Augustonův návrh bývá popisován jako pozdně barokní podélná centrála. Hlavní loď má centrální charakter a její kouty jsou zkosené; vstupní část s kruchtou a kněžiště jsou k prostoru připojeny symetricky. Nejde tedy o jednoduchý dlouhý sál, ale o promyšlené uspořádání, v němž se pozornost soustřeďuje do středu a zároveň směřuje k oltáři.
Na půdorysu a výzdobě je dobře patrné, že stavba tvořila celek s klášterem. Když se dnes člověk dívá na její interiér, může jej vnímat současně jako barokní umělecký prostor i jako živý chrám jiné křesťanské tradice. Právě soužití těchto vrstev je pro svatou Annu charakteristické.
Vybavení jako sourodý barokní celek
Zařízení kostela bylo pořízeno před polovinou 18. století a jeho autor není znám. Podle popisů působí jednotně a jeho umělecká úroveň je hodnocena jako vysoká. Hlavní oltář je zasvěcen svaté Anně; další oltáře připomínají Pannu Marii, svatého Aloise, svatého Dominika, svatého Jana Nepomuckého a svatou Kateřinu Ricci. Oltářní celek tak odkazuje k patronce kostela i k postavám spojeným s katolickou zbožností a dominikánským prostředím.
Vedle oltářů patří k cenným částem interiéru kazatelna a intarzované lavice. Jejich dekorativní provedení doplňuje výzdobu, aniž by prostor působil jako soubor nesouvisejících předmětů. Mobiliář není vhodné připisovat Augustonovi: známé je autorství architektonického návrhu, nikoli jméno tvůrce vybavení.
Fresky s příběhem dominikánek
Stěny a klenbu doplňují fresky připisované F. Juliu Luxovi. Mezi jejich náměty patří Nejsvětější Trojice, svatá Anna uvádějící Pannu Marii do chrámu i Panna Maria ochraňující dominikány a dominikánky. Výjevy tak nejsou jen ozdobou: pomáhají číst původní zasvěcení kostela a připomínají společenství, pro které byl vybudován.
Chrám najdete v Bezručově ulici v Plzni, v areálu bývalého kláštera. Pravidelnou návštěvní dobu ani možnost běžných prohlídek nelze spolehlivě potvrdit, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální přístupnost u pravoslavné církevní obce. Interiér může být zpřístupněn také při příležitostných akcích. Pokud se dovnitř dostanete, stojí za to vnímat jej nejen jako soubor barokních památek, ale jako prostor, v němž se původní klášterní příběh setkává s jeho dnešním duchovním životem.