Jedním z nejzajímavějších detailů rakovnické synagogy je její poloha. Stavitelé ji v roce 1763 umístili za uliční zástavbu, do nitra židovské čtvrti, aby nebyla vidět z hlavní komunikace, kudy procházeli křesťanští obyvatelé města. Dnes tento někdejší projev omezení působí jako pozoruhodné architektonické tajemství. Kdo projde Vysokou ulicí, může snadno přehlédnout, že se za domy ukrývá významná památka.
Synagoga v prostoru bývalého ghetta
Rakovnická židovská komunita získala vymezené místo pro své bydlení už v roce 1678. Vznik ghetta souvisel také s nařízeními, která v 18. století regulovala usazování židovského obyvatelstva. Starší modlitebna přestala kapacitně stačit, a tak obchodník Enoch Perutz získal od městského magistrátu 11. října 1762 povolení ke stavbě nové synagogy.
Výsledkem byla pozdně barokní stavba s modlitebním sálem, jehož nejcennějším prvkem je dochovaná štuková výzdoba s rokokovými rysy. K synagoze bezprostředně přiléhal dům čp. 232, v němž fungovala židovská škola a zároveň další modlitebna. Celý areál se dnes nachází v sousedství Rabasovy galerie a je součástí prohlídky, která spojuje dějiny místní židovské obce s výtvarným uměním.
Proměny, požár a ztracené detaily
Synagoga se během své existence několikrát změnila. V roce 1865 byla upravena dispozice modlitebny. Bima, pult určený ke čtení Tóry, se přesunula ze středu sálu před svatostánek a lavice byly uspořádány do řad. Úprava odrážela vlivy reformního judaismu a současně umožnila přijmout více lidí.
Na konci roku 1921 poškodil objekt požár sousedního domu. Samotný modlitební sál vyvázl téměř bez újmy, západní část však vyhořela a musela být přestavěna. Tehdy nad kupolí přibyla výrazná lucerna. Na jejím vrcholu původně stála Davidova hvězda, která byla za druhé světové války odstraněna.
V letech 1939 až 1941 si sál pronajímala Církev československá husitská. Do zákazu židovských shromáždění v roce 1941 se v prostoru střídaly židovské a křesťanské obřady. Podle výkladu Rabasovy galerie mohl tento pronájem pomoci k tomu, že objekt během protektorátu nezanikl, jistý kauzální závěr však z dostupných informací vyvozovat nelze.
Od skladu stavebnin k Heroldově síni
Po druhé světové válce synagoga ztratila své původní využití. V 50. letech sloužil modlitební sál jako sklad stavebního materiálu a obytná část domu byla využívána k bydlení. Zanikla také dřevěná tribuna, která rozšiřovala ženskou galerii. Památková ochrana začala v roce 1958, do státního seznamu památek byla stavba zapsána v červenci 1963.
Na počátku 80. let byl dům adaptován pro potřeby Rabasovy galerie. Samotný synagogální sál však tehdy zůstal bez opravy. Situaci změnilo až osamostatnění galerie v roce 1991. Následná obnova odstranila také promítárnu, která zasahovala do jižní části synagogy, a znovu propojila ženskou galerii s modlitebnou.
Nový koncertní prostor se slavnostně otevřel 7. května 1992 koncertem souboru Collegium academicum. Síň dostala jméno po rakovnickém rodákovi Jiřím Heroldovi, violistovi žijícím v letech 1875 až 1934. Rabasova galerie získala synagogu a sousední dům v roce 1991 darem od Židovské náboženské obce v Praze na paměť rakovnických Židů, kteří zahynuli během druhé světové války.
Jedna návštěva, několik vrstev Rakovníka
Heroldova síň dnes slouží koncertům komorní hudby a je dějištěm festivalu Heroldův Rakovník, který propojuje hudební a výtvarný program. Koncert se však nemusí konat při každé návštěvě, protože program galerie se průběžně mění. I bez něj stojí za to vstoupit do prostoru, kde se zachoval historický modlitební sál a jeho štuková výzdoba.
Prohlídku lze spojit se stálou expozicí děl Václava Rabase. Mezi vystavenými obrazy jsou například Vzpomínka na maminku, Krušovická kopanina, Krajina v červenci nebo Včelařské zátiší. Z návštěvy se tak stává výlet několika staletími i různými podobami kultury – od dějin židovské komunity přes architekturu až po malířství a hudbu.
Synagoga se nachází na adrese Vysoká 232, v historickém centru poblíž Vysoké brány. Přístupná je v rámci návštěvy Rabasovy galerie, jejíž otevírací režim se může měnit, proto je vhodné ověřit si jej před cestou. Pěší okruh může pokračovat kolem Samsonova domu a k židovskému hřbitovu, kam se podle městského informačního centra chodí po předchozí domluvě se správcem.