Jen málokterá česká památka v sobě tak výrazně spojuje barokní stavební tradici s pozdně rokokovou reprezentativností jako zámek v Bečvárech. Stojí přímo ve středu obce na Kolínsku a na první pohled zaujme čtyřkřídlou patrovou budovou, arkádovým nádvořím, mansardovou střechou a zahradním průčelím s terasou a schodištěm. Přestože jde o kulturní památku značné architektonické hodnoty, její interiéry zůstávají před návštěvníky běžně uzavřené.
Od tvrze k panskému sídlu
Bečvářské panství je doloženo nejpozději ve 13. století. Starší tvrz vznikla podle dostupných údajů na počátku 17. století, patrně kolem roku 1603. Za třicetileté války však zpustla a pozdější zámek se začal rodit až po polovině 18. století. Stavba byla zahájena v letech 1749 až 1750 na místě někdejší tvrze nebo v jejím bezprostředním prostoru. Není přitom zcela jisté, v jakém rozsahu byly původní konstrukce do nové stavby začleněny.
První etapu spojil Jan Josef z Pfeffershofenu, který však rozestavěné sídlo nedokončil. Roku 1753 je prodal Jiřímu Hillebrandtovi z Prandau. Také za jeho držby práce pokračovaly, ale v roce 1763 přešly Bečváry do rukou císařovny Marie Terezie. Ta panství následně postoupila generálu Ernstu Gideonu von Laudonovi, jedné z nejvýraznějších vojenských osobností habsburské monarchie.
Laudonova přestavba a rokoková reprezentace
Právě Laudon dal zámku jeho nejvýraznější podobu. Stavební etapa z let 1766 až 1774 znamenala dokončení a rozšíření celého areálu. Návrh bývá připisován Janu Josefu Wirchovi, zatímco vlastní provedení je spojováno s Ignácem Janem Nepomukem Palliardim. Barokní charakter si uchovala především severní, jižní a západní část. Východní křídlo naproti tomu vzniklo jako reprezentativnější rokoková partie.
Východní část ukrývá hlavní sál a kapli svatého Michaela, která prostupuje přízemím i prvním patrem. Interiéry dostaly v roce 1774 nástěnné malby od Josefa Hagera a Josefa Redelmayera. Výzdoba hlavního sálu čerpá z mytologických a literárních příběhů, mimo jiné z osudů Aenea a pádu Tróje. K historicky cenným prvkům patří také kachlová kamna ve stylu Ludvíka XVI. Sochařská výzdoba je spojována s Ignácem Františkem Platzerem.
Vnější podobu areálu doplňuje barokní brána s letopočtem 1766, zahradní průčelí, terasa se schodištěm a zámecký park. Celek tak nepůsobí jako jednorázově postavená stavba, ale jako výsledek promyšleného vývoje od staršího panského centra k modernějšímu aristokratickému sídlu své doby.
Generál, který si v Bečvárech vytvořil knihovnu
Laudon vlastnil Bečváry v letech 1763 až 1776 a zámek nebyl pouze stavebním projektem. Během svého pobytu zde shromáždil rozsáhlou odbornou knihovnu. Zajímala ho vojenství, fortifikace, historie, právo i filosofie, tedy obory, které odpovídaly jeho vojenskému i intelektuálnímu zázemí. Část této knihovny je dnes prezentována v expozici věnované Laudonovi v Novém Jičíně, nikoli přímo v Bečvárech.
Po Laudonově odchodu se majitelé panství střídali. Roku 1780 Bečváry získal arcivévoda Karel Ludvík Rakousko-Těšínský, který rozšířil park a nechal poblíž vybudovat takzvaný nový zámek. Ten však později zanikl. V 19. století přešel hlavní zámek k měšťanské rodině Lišků a následně k rodu Frengelů. Poslední majitelka Klára Antonie Marie Frenglová zemřela v roce 1942.
Za zavřenou branou
Po roce 1945 byl zámek zkonfiskován a za státní správy sloužil mimo jiné jako archiv Československé akademie věd. Památka zapsaná v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek od 31. prosince 1965 později chátrala. Po roce 1990 se v restituci vrátila potomkům příbuzných poslední majitelky. Podle dostupných údajů ji v roce 1995 koupil hudebník Robert Kodym, za jehož působení začala postupná obnova.
Při rekonstrukci v letech 2003 až 2005 byly opraveny fasády, vyměněny okenní výplně, obnoveno pískovcové schodiště a repasovány kovářské i truhlářské prvky. Na obnovu památky přispěly také veřejné prostředky; pro rok 2021 uvádí Ministerstvo kultury v rámci Programu záchrany architektonického dědictví částku 790 000 korun.
Dnes je zámek soukromým objektem a pravidelné prohlídky se zde nekonají. Návštěvník si jej může prohlédnout především z veřejně přístupných míst v obci, například v okolí adresy Bečváry 1. Je však nutné respektovat soukromý charakter areálu a nevstupovat za bránu bez předchozího svolení. Bečváry tak nabízejí spíše setkání s výraznou dominantou obce a její historií než klasickou zámeckou návštěvu.