Jen málokterý pražský výlet nabídne na krátké trase tak výraznou časovou osu. V oboře Hvězda začíná u renesančního letohrádku, jehož půdorys připomíná šesticípou hvězdu, pokračuje k místům spojeným s bitvou na Bílé hoře a končí u barokního poutního areálu Panny Marie Vítězné. Bělohorská pláň přitom není jen učebnicí dějepisu – nabízí také aleje, louky, zbytky lomů, mokřad a příjemný prostor pro nenáročnou procházku.
Obora Hvězda jako začátek výletu
Obora má rozlohu přibližně 86,5 hektaru a její terén leží zhruba 320 až 370 metrů nad mořem. Ferdinand I. ji založil roku 1534 na pozemcích břevnovského kláštera. Původně sloužila jako královská honitba i jako místo slavností a návštěv významných hostů. Dnes je celoročně volně přístupná a využívají ji pěší, běžci, cyklisté i rodiny s dětmi.
Nejvýraznějším bodem obory je letohrádek Hvězda. Tři hlavní cesty se k němu sbíhají a při procházce lze narazit také na bývalé opukové a pískovcové lomy, mokřad nebo pramen Světličku. U pramene stojí opravený studniční domek s rumpálem z 19. století. Studna je hluboká přes 32 metrů, v současnosti však podle městských informací kvůli suchu nemá vodu. Ohradní zeď obory dodnes připomínají čtyři brány, mezi nimi Libocká, Ruzyňská, Břevnovská a Bělohorská.
Renesanční stavba ve tvaru hvězdy
Letohrádek začal Ferdinand Tyrolský budovat v roce 1555. Jeho neobvyklý půdorys dal jméno nejen stavbě, ale i celé oboře. Na realizaci se podíleli italští stavitelé Giovanni Maria Aostalli a Giovanni Lucchese, nejprve pod vedením Hanse Tirolera a později Bonifáce Wohlmuta.
Nejde přitom pouze o architektonickou kuriozitu. Letohrádek je označován za filozofickou stavbu a jeho výzdoba pracuje se symbolikou čtyř živlů. Interiéry zdobí bohaté štuky a v suterénu návštěvníci najdou model bitvy na Bílé hoře s cínovými vojáčky. Stavba sama má za sebou i méně vznešené období: po zpustošení za třicetileté války sloužila mimo jiné vojenským účelům a v letech 1779 až 1874 byla z rozhodnutí Josefa II. skladištěm střelného prachu.
Místo bitvy, která změnila české dějiny
Bitva na Bílé hoře se odehrála 8. listopadu 1620 u zdi obory, v místě označovaném jako Světlička. Právě zde se střetla vojska stavovského povstání s armádou katolické koalice. Dnešní návštěvník na pláni nenajde rozsáhlý skanzen bojiště, historickou událost však připomíná expozice v letohrádku a drobné pamětní prvky v okolí.
Je užitečné vnímat toto místo bez zjednodušení. Bělohorská pláň je současně prostorem vojenských dějin, náboženské paměti i pozdějších výkladů českých dějin. Na tradice spojené s vítězstvím katolické strany navazuje poutní areál Panny Marie Vítězné, který stojí nedaleko za Bělohorskou branou.
Barokní poutní areál Panny Marie Vítězné
Na místě dnešního poutního místa vznikla krátce po bitvě kaple svatého Václava. Stavěla se v letech 1622 až 1624 a ukládaly se do ní také kosti padlých vojáků vyorané v okolí. Později byla zasvěcena Panně Marii a postupně se z ní stalo vyhledávané poutní místo.
Současný areál vznikal přibližně mezi lety 1704 a 1730. Jeho střed tvoří kostel na půdorysu kříže, obklopený ambity, nárožními kaplemi a dalšími budovami. Na návrhu se podle odborných a turistických zdrojů pravděpodobně podílel Jan Blažej Santini-Aichel, iniciátorem stavby byl malíř Kristián Luna. Výzdoba spojuje fresky Kosmy Damiána Asama, Václava Vavřince Reinera a Jana Adama Schöpfa. Malby v ambitech připomínají česká a moravská mariánská poutní místa i historii bělohorského kultu.
Areál byl za josefinských reforem zrušen, roku 1811 jej koupil kanovník Josef Čapek a o rok později došlo k jeho obnově. Po roce 1989 se vrátil benediktinům a od roku 2007 zde působí komunita benediktinek z opatství Venio. Kostel a nádvoří prošly v letech 2015 až 2020 rozsáhlou opravou; od roku 2018 je poutní místo národní kulturní památkou. Pozornost si zaslouží jižní vstupní portál s plastikou Zvěstování a sochami svatého Šebestiána a svatého Rocha.
Prakticky na cestu
Nejjednodušší začátek výletu nabízí okolí zastávky Vypich, odkud se dá vstoupit do obory a pokračovat k letohrádku. Odtud lze projít Bělohorskou branou k místu bitvy a dále k poutnímu areálu na adrese Karlovarská 3/6. Trasa je vhodná pro nenáročné chodce, její délku lze snadno přizpůsobit a část obory nabízí také hřiště i místa pro piknik.
Letohrádek bývá otevřen v sezoně od jara do podzimu, konkrétní režim a vstupné je vhodné před návštěvou ověřit. Poutní areál je zpravidla přístupný s dobrovolným vstupným, samotný kostel však není běžně otevřen jako volná expozice po celý den. Prohlídky je třeba předem domluvit; pravidelné bohoslužby se konají ve čtvrtek a v neděli.
Pro rok 2026 může být zajímavým důvodem k návštěvě také plánovaná rekonstrukce bitvy na Bílé hoře o víkendu 19. a 20. září. Počítá se se stovkami účinkujících, jízdou, dělostřelectvem i historickým tržištěm. Během akce lze očekávat vyšší návštěvnost a zvláštní organizační režim, proto je dobré ověřit aktuální informace předem.