Stačí projít parkem z kdyňského náměstí a člověk se ocitne u brány staré prádelny. Na první pohled může působit jako obyčejný vstup do historického areálu, ve skutečnosti však připomíná podnik, který výrazně ovlivnil vývoj celé Kdyně. Za branou dnes sídlí Muzeum příhraničí, v jehož prostorách se dá sledovat příběh zdejšího textilního průmyslu i proměna města v průběhu staletí.
Manufaktura, která dala Kdyni nový směr
Podle městských historických materiálů založili Lamingenové ve Kdyni roku 1678 textilní manufakturu. Ta je označována za prokazatelně nejstarší textilní manufakturu v Čechách. V některých místních pramenech se ovšem objevuje také rok 1696 a spojení se jménem Wolf Maxmilián Lamingen. Přesné datování je proto vhodné vnímat s touto výhradou; jisté je, že textilní výroba zde má mimořádně dlouhou tradici.
Podnik se postupně rozvíjel a v roce 1769 přešel od Stadionů k vídeňskému obchodníkovi a bankéři Jakubu Matyáši Schmidtovi. Ten výrobu rozšířil a zahájil produkci vlněných látek. Nešlo přitom jen o provoz uzavřený v několika budovách. Manufaktura byla napojená na rozsáhlou síť domácích tkalců, kteří pracovali v širším okolí.
Stovky lidí v provozu, tisíce domácích tkalců
Rozměr podniku dobře ukazují dobová čísla. Po rozšíření zaměstnávala manufaktura přibližně 200 lidí a dalších asi 1 400 domácích tkalců v regionu. Kolem roku 1825 měla přádelna zaměstnávat už přibližně 500 lidí, zatímco počet domácích tkalců napojených na výrobu přesáhl podle městských údajů 6 400.
Takový podnik nemohl zůstat bez vlivu na své okolí. Kdyně rostla nejen počtem obyvatel, ale také rozsahem zástavby. Zatímco v roce 1826 zde stálo 164 domů a žilo 1 428 obyvatel, roku 1869 už město evidovalo 224 domů a 1 998 obyvatel. V roce 1853 byla kdyňská továrna pokládána za největší továrnu na Plzeňsku.
Textilní výroba se zároveň opírala o další řemesla. Pro Kdyni bylo významné například platýnkářství, tedy výroba mlýnských pytlíků. Na konci 18. století se mu podle městských údajů věnovaly desítky mistrů, tovaryšů a učedníků. Průmyslový podnik tak pomáhal vytvářet celé místní hospodářské prostředí.
Od přádelny k muzeu
Dnešní návštěvník už za branou neuvidí původní výrobní provoz v jeho někdejší podobě. Rekonstruovaná budova bývalých přádelen však neztratila svou historickou roli. Sídlí v ní Muzeum příhraničí, jehož největší část se věnuje textilní výrobě a zpracování lnu a vlny. K vidění jsou také ukázky řemesel, která byla na Kdyňsku dříve běžná.
Muzeum přibližuje nejen dějiny manufaktury, ale také širší historii příhraničí, zemědělství a česko-bavorského soužití. Expozice zachycuje vývoj města od pravěku téměř do současnosti. Zajímavým prvkem jsou průhledy mezi jednotlivými místnostmi, díky nimž návštěvník vnímá expozici jako propojený příběh, nikoli jako řadu oddělených vitrín.
Brána jako začátek procházky Kdyní
Význam textilního areálu se dá lépe pochopit při pohledu na další milníky v dějinách města. Kdyně získala železniční spojení pošumavskou železnicí v roce 1888 a už roku 1858 sem podle městské historie přijeli první hosté na letní byt. Výroba, doprava i postupně se rozvíjející návštěvnický ruch společně proměňovaly původně menší sídlo.
Brána staré prádelny je proto vhodným výchozím bodem, nikoli jen samostatnou drobnou památkou. Vstupuje se jí přes park z náměstí k Muzeu příhraničí a turistickému informačnímu centru na adrese Nádražní 314. Po návštěvě expozice lze pokračovat k dalším památkám Kdyně, například k synagoze nebo Domu v kožichu. Aktuální režim muzea a infocentra se může měnit podle sezony, proto je dobré ověřit si jej před cestou přímo u turistického informačního centra.