Zámecký park v Buchlovicích není jen kulisou k baroknímu sídlu. Je samostatným důvodem k návštěvě. Na jednom místě tu lze sledovat proměnu zahradního umění od pravidelné italské a francouzské kompozice až po volnější anglický park. K tomu se přidává rozsáhlá sbírka fuchsií, která patří k nejvýznamnějším ve střední Evropě.
Barokní sídlo inspirované italskými vilami
Stavba zámku začala na konci 17. století z podnětu Jana Dětřicha Petřvaldského. S Buchlovicemi se spojuje vyprávění, podle něhož mělo nové sídlo vzniknout jako dar jeho italské manželce Anežce Eleonoře z Colonna-Felsu a mělo připomínat prostředí italských vil. Tato verze však patří spíše k tradovaným příběhům než k jednoznačně doloženým skutečnostem.
Barokní areál tvoří dvě protilehlé budovy. Dolní zámek ukrývá reprezentační prostory, zatímco horní budova zvaná Flora měla původně hospodářské využití. Společně uzavírají čestný dvůr s centrální kašnou. Celek působí slavnostně, ale zároveň neokázale – zejména díky tomu, že architektura plynule přechází do zeleně.
Od pravidelné zahrady k přírodnějšímu parku
Nejstarší zahradní úpravy vycházely z italského slohu a později získaly francouzský charakter. Pravidelně uspořádané části dodnes připomínají dobu, kdy byla zahrada především promyšlenou scénou pro reprezentaci. Osové pohledy, geometrie a blízkost zámku dávají této části řád, který dobře vynikne při procházce od čestného dvora.
V dalších staletích se areál rozšířil o anglickou část. Pravidelnou kompozici vystřídaly volněji rozmístěné louky, skupiny listnatých a jehličnatých stromů i exotické dřeviny. Zahrada tak nepůsobí jako jediný uzavřený obraz, ale spíše jako postupně se proměňující krajina. Na ploše přibližně 19 hektarů se střídají upravená místa s přirozenějšími zákoutími a návštěvník může vnímat rozdíl mezi jednotlivými zahradními koncepcemi.
Fuchsie, které mají v Buchlovicích vlastní příběh
Největší botanickou pozornost si získává zámecké zahradnictví. Spravuje přibližně 1 200 odrůd fuchsií, jejichž květy v sezoně zaplňují areál výraznými barvami i rozmanitými tvary. Sbírka se řadí k nejproslulejším svého druhu ve střední Evropě a patří k tomu, co odlišuje Buchlovice od mnoha jiných historických zahrad.
Její začátky sahají k porovnávacím pokusům se světovým sortimentem v Průhonicích v roce 1970. První soubor čítal 350 odrůd, později se rozšiřoval a odborně proměňoval. Na jeho rozvoji se podíleli také Jiří Mráz, Pavel Vlášek a Pavel Talich. Veřejnost si může fuchsie v Buchlovicích prohlížet během letních měsíců od roku 1982. Zahradnictví navíc nabízí i další rostliny vhodné pro okrasné a zámecké zahrady.
Místo, kde se potkala botanika s evropskou politikou
Buchlovice nejsou zajímavé pouze architekturou a zahradou. Ve dnech 15. a 16. září 1908 se zde setkali rakousko-uherští ministr zahraničí Alois Lexa Aehrenthal a jeho ruský protějšek Alexandr Izvolskij. Jednání se týkalo balkánské politiky a souviselo s událostmi, které vedly k anexi Bosny a Hercegoviny Rakouskem-Uherskem.
Historie zámku se tak neodehrávala jen v reprezentačních sálech a mezi záhony. Areál se stal také dějištěm diplomacie v období, kdy se v Evropě rychle měnily politické poměry. Právě spojení klidného zahradního prostředí s velkými dějinami dodává Buchlovicím další vrstvu.
Co vědět před návštěvou
Prohlídka zámku zahrnuje také vstup do parku, který lze navštívit i samostatně bez průvodce. K dispozici může být bezplatný audioprůvodce SmartGuide. Park se nachází u adresy Náměstí Svobody 13 v Buchlovicích a jeho návštěvní režim se v průběhu roku mění.
Nejlepší období pro milovníky rostlin představuje letní sezona, kdy bývá zpřístupněna prodejní výstava fuchsií. Konkrétní termíny, vstupné i přístupnost jednotlivých částí je vhodné před cestou ověřit na oficiálních stránkách zámku. Areál může být dočasně omezen například kvůli počasí nebo opravám krovů a střechy. Buchlovice jsou národní kulturní památkou a díky kombinaci barokního sídla, živé botanické sbírky a historického parku patří k nejpůsobivějším výletním místům Zlínského kraje.