Perlorodka říční potřebuje k životu mnohem víc než jen čistý potok. Závisí na celém povodí, okolních loukách, mokřadech, prameništích i na pstruhovi potočním, v jehož žábrách se po určitou dobu vyvíjejí její larvy. Právě proto je krajina kolem Bystřiny na nejzápadnějším okraji Ašského výběžku tak cenná.
Samotná přírodní rezervace Bystřina byla vyhlášena v roce 1992 a zabírá přibližně 49 hektarů. Leží podél stejnojmenného toku směrem k Trojmezí, v obvodu města Hranice a na území katastrů Hranice u Aše a Trojmezí. Potok zde protéká územím, které si díky poloze v bývalém pohraničním pásmu uchovalo řadu přírodních hodnot.
Tři názvy pro jednu cennou krajinu
V okolí se často setkáme s několika podobnými názvy, které označují rozdílné stupně ochrany. Širší evropsky významná lokalita Bystřina–Lužní potok má rozlohu přibližně 1129,6 hektaru a zasahuje také do katastrů obcí Krásná. Zahrnuje soustavu toků, niv, mokřadů a dalších biotopů.
V části tohoto území byla v roce 2020 vyhlášena národní přírodní památka Bystřina–Lužní potok. Ta chrání mimo jiné prameniště, mokřadní vrbiny, lužní lesy, smrčiny a oligotrofní, tedy na živiny chudé vodní toky Bystřiny, Lužního potoka a Rokytnice včetně jejich přítoků. Předmětem ochrany je také perlorodka říční, mihule potoční a hnědásek chrastavcový. Širší oblast je významná rovněž pro raka říčního.
Proč perlorodka potřebuje celé povodí
Perlorodka je citlivá na změny, které mohou na první pohled působit nenápadně. Vadí jí přísun živin, eroze, znečištění i výkyvy vodního režimu. Potřebuje čistou, chladnou a chudou vodu, přirozené koryto s kamenito-písčitým dnem a vhodné podmínky pro rybí hostitele svých larev.
Ochrana proto nekončí na břehu. Důležitou roli hraje způsob hospodaření na okolních loukách, stav niv a mokřadů i lesní porosty, které ovlivňují zadržování vody a odnos půdy. Ochranáři sledují kvalitu vody, stav povodí, kolonie perlorodek i populaci pstruha potočního. Součástí práce je také péče o louky, podpora vhodných rybích populací a hledání příčin, proč se perlorodky v některých místech přirozeně rozmnožují jen obtížně.
Ochrana bez hranic
Bystřina pokračuje na německém území jako Wolfsbach, Lužní potok jako Zinnbach a Rokytnice jako Südliche Regnitz. Vodě je přitom jedno, kde státní hranice končí. Ochrana perlorodky proto spojuje české, saské a bavorské instituce. Přeshraniční projekt v letech 2018 až 2020 se zaměřil na posilování populací perlorodky a obnovu podmínek pro další druhy čistých oligotrofních vod.
Tato spolupráce je důležitá i kvůli historii zdejší krajiny. Dlouho omezený přístup v pohraničním pásmu pomohl uchovat místa, která by jinde výrazně proměnila intenzivní výstavba nebo hospodaření. Dnes už ale samotná zachovalost nestačí. Cenné biotopy vyžadují pravidelnou péči a dlouhodobé sledování.
Výlet k Trojmezí
Nejvhodnějším výchozím místem pro poznání oblasti je Trojmezí u bývalých kasáren. Nachází se zde informační tabule a možnost zaparkovat. Regionální turistická trasa nabízí kratší okruh dlouhý přibližně devět kilometrů a spojuje přírodní zajímavosti s připomínkami někdejšího pohraničního pásma a zaniklých sídel.
Výlet není cestou za jistým pozorováním perlorodky. Tento nenápadný a silně ohrožený mlž by neměl být vyhledáván ani rušen. Návštěvník si odnese víc, když bude vnímat celý krajinný celek: tiché potoky, podmáčené louky, prameniště a hranici, která v přírodě neexistuje. Do koryt a niv mimo značené cesty není vhodné vstupovat a vždy je třeba respektovat aktuální značení a pokyny ochrany přírody.