Nejdramatičtější kapitola vztahu Kryštofa Haranta a Heřmana Václava Černína nezačala na Staroměstském náměstí, ale na cestě do Svaté země. Oba muže spojovalo přátelství, rodinné vazby i společná touha poznávat svět. O dvě desetiletí později však jeden z nich stanul mezi odsouzenými a druhý byl jako císařský úředník součástí mocenského aparátu, který popravu provázel.
Chudenice jako kolébka rodu
Dějiny Chudenic jsou s Černíny spojeny mimořádně dlouho. Městys je poprvé připomínán už kolem roku 1200 a první písemná zmínka o Černínovi usazeném přímo v Chudenicích pochází z roku 1291. Rod zde působil až do roku 1945.
Nejstarší památkou obce je Starý zámek, někdejší rodová tvrz patrně ze 13. století. V pramenech se objevuje při dělení majetku mezi Humprechtem a Janem Černínem roku 1564. Humprecht ji na konci 16. století proměnil v renesanční zámeček. Právě on také v roce 1592 získal pro Chudenice od císaře Rudolfa II. právo městečka, vlastního erbu, pečeti a trhu.
Heřman Václav Černín ovšem nepocházel přímo z Chudenic. Narodil se patrně roku 1576 v Nedrahovicích u Sedlčan, někdy se uvádí také přibližný rok 1579. Pocházel z nedrahovické větve rodu a jeho bratrem byl Diviš Černín. Rodový přívlastek „z Chudenic“ tak odkazoval především k historickému panství a původu rodu, nikoli k místu Heřmanova narození.
Švagři na cestě k Jeruzalému
Vztah mezi Heřmanem Černínem a Kryštofem Harantem byl nejprve velmi blízký. Harant se na konci 80. let 16. století oženil s Evou Černínovou, Heřmanovou sestrou. Přesné datum svatby se v pramenech rozchází mezi roky 1588 a 1589. Manželství trvalo krátce – Eva zemřela roku 1597 a její smrt se stala jedním z podnětů Harantovy cesty na východ.
Roku 1598 vyrazili Harant a Heřman Černín společně do Svaté země a Egypta. Z Čech putovali přes Bavorsko, Tyroly a Benátky, poté lodí přes Krétu a Kypr do Jaffy, Jeruzaléma, Egypta a na Sinaj. V Jeruzalémě byli 16. září pasováni na rytíře Božího hrobu.
Harant své zkušenosti později zpracoval v rozsáhlém cestopisu, který poprvé vyšel roku 1608. Kniha není jen deníkem poutníka. Vedle osobních zážitků nabízí dobové znalosti o zeměpisu, přírodě, dějinách i náboženství. Pro dnešního návštěvníka Chudenic je zajímavé, že za tímto slavným dílem stál také místní rodový příběh.
Od císařského dvora k Cařihradu
Po návratu se cesty obou švagrů rozešly. Heřman se roku 1599 připojil k císařskému průvodu do Španělska a následně působil u dvora Rudolfa II. Jeho kariéra vedla přes vojenskou službu a správu komorních statků až k významné diplomacii.
V letech 1616 až 1618 zastupoval císaře Matyáše v Cařihradu při jednání s osmanským sultánem. Mise skončila uzavřením příměří, které mělo trvat dvacet let. Černín o své cestě také psal. Roku 1607 byl rod přijat do panského stavu, v roce 1623 získal titul říšských svobodných pánů a Heřman byl roku 1627 povýšen do hraběcího stavu.
Bílá hora rozdělila přátele i rodinu
Politická krize po pražské defenestraci postavila někdejší společníky na opačné strany. Heřman Černín zůstal věrný císaři, stal se hejtmanem Starého Města pražského a bojoval roku 1620 v císařském vojsku u Bílé hory. Kryštof Harant se po porážce stavovského povstání ukrýval na Pecce, kde byl v březnu 1621 zajat.
Dne 21. června 1621 byl Harant popraven na Staroměstském náměstí. Mezi 27 odsouzenými byl také Heřmanův bratr Diviš. Heřman jako staroměstský hejtman souvisel s exekucí služebně a organizačně; nelze však bez výhrad tvrdit, že osobně „dohlížel“ na Harantovu popravu. Podle pozdějších zpráv byl při události přítomen. U popravy svého bratra se měl z lešení vzdálit.
Čtyři roky nato, 9. února 1625, se Heřman oženil s Harantovou vdovou Annou Salomenou z Hořovic. Do manželství přivedla čtyři děti. Tento sňatek dodává tragickému příběhu další rozměr: politické rozdělení se nezastavilo u popraviště, ale pokračovalo v rodinných a majetkových otázkách.
Černínská krajina kolem Chudenic
Rodovou stopu dnes nemusíte hledat jen v archivních příbězích. Starý zámek hostí expozici věnovanou Černínům a dějinám Chudenicka. Později rod využíval jako letní sídlo zámek Lázeň, jehož park vznikal postupně u pramene pod vrchem Žďár. Dnes je v majetku současné černínské rodiny a běžně není volně přístupný; otevírá se především při kulturních akcích nebo po předchozí domluvě.
Výlet lze spojit s návštěvou Americké zahrady, založené roku 1828 jako školka dřevin pro park u zámku Lázeň, a s výstupem na Bolfánek. Rozhledna je pozůstatkem věže poutního kostela svatého Wolfganga, který nechal postavit František Josef Černín. Z její výšky 45 metrů se otevírá výhled na Šumavu, Český les, Brdy i Plzeň.
Chudenice tak nabízejí neobvyklé setkání s historií: od gotické tvrze a renesančního rodu přes Harantovu cestu až po krajinu, kterou Černínové po staletí utvářeli. Stačí projít Starý zámek, pokračovat k Bolfánku a představit si, jak se z místního rodového sídla vyrůstalo do evropských dějin.