Princ Johann Schönburg-Hartenstein trávil část života na diplomatických misích v Bukurešti, Římě, Londýně a později u Svatého stolce ve Vatikánu. Společně s manželkou Sophií se však vydávali také na soukromé cesty do Svaté země, Egypta a na Kavkaz. Právě jejich cestování se stalo hlavním tématem Hradozámecké noci, která se na zámku Červená Lhota u Pluhova Žďáru uskutečnila v sobotu 22. srpna 2026.
Červená Lhota jako domov diplomatů
Večer navázal na celoroční projekt Národního památkového ústavu Po stopách šlechtických rodů 2026 s podtitulem Šlechta na cestách. Návštěvníci se díky němu mohli podívat na aristokratické cestování nejen jako na přejezdy mezi zámky a lázněmi, ale také jako na součást diplomatické práce, společenských povinností a osobního poznávání světa.
Rod Schönburg-Hartenstein získal Červenou Lhotu v roce 1835. Jeho posledním dědicem na zámku byl právě Johann Schönburg-Hartenstein, který působil v rakousko-uherských diplomatických službách. Přednášková část programu se věnovala tomu, proč a kam se Schönburgové vydávali, jak se cestovalo před sto lety a jak vypadal běžný rok prince Johanna. Jednou z otázek večera bylo také to, kolik času ve skutečnosti pobýval na svém jihočeském sídle.
Deníky, suvenýry a svět za hranicemi
Cesty šlechtické rodiny nezůstaly jen vzpomínkou. V zámeckých mobiliárních fondech se dochovaly cestovní deníky a suvenýry, které připomínají návštěvy vzdálených míst. Právě podobné předměty dokážou přiblížit, jak se zahraniční zkušenosti promítaly do života na zámku. Vedle exponátů z cest byly v interiérech k vidění také autentické části vybavení posledních majitelů.
Základní prohlídkový okruh na Červené Lhotě představuje jejich byt v podobě po dokončení nejmladší přestavby po roce 1910. Návštěvníci tak mohou vnímat zámek nejen jako reprezentativní historickou kulisu, ale jako skutečný domov rodiny, jejíž život byl propojený s evropskou politikou i dobovou cestovní kulturou.
Zajímavým detailem je první automobil, který si Johann Schönburg pořídil během působení v Londýně. Podle materiálů zámku však nešlo o příliš výkonný vůz a potíže mu údajně činil i mírný kopec. I tak připomíná, jak se na začátku 20. století měnil způsob pohybu mezi městy a zeměmi. Vedle železnice a paroplavby se do života vyšších vrstev postupně dostávala také automobilová doprava.
Večerní atmosféra historických interiérů
Hradozámecká noc spojila přednášky s hudebním vystoupením Venduly Tischlerové a tematickou dílnou pro děti. Součástí programu byla také možnost procházet zámecké interiéry ve večerním světle vlastním tempem. Právě změna denní atmosféry patří k důvodům, proč mají podobné akce na historických sídlech své zvláštní kouzlo.
Červená Lhota navíc nabízí působivé prostředí sama o sobě. Zámek stojí na skalním ostrohu uprostřed rybníka, který pravděpodobně vznikl současně se sídlem jako součást renesanční koncepce krajiny. Dnešní podobu objektu výrazně ovlivnila neorenesanční přestavba z let 1902 až 1910, na níž se podílel architekt Humbert Walcher z Moltheimu.
Od tvrze k veřejně přístupnému zámku
Historie místa je ovšem mnohem starší než příběh Schönburgů. Původní tvrz je písemně doložena už roku 1465. V letech 1542 až 1555 prošla renesanční přestavbou a první známé použití názvu Červená Lhota pochází z roku 1602. Po první světové válce se Johann Schönburg stáhl na zámek a věnoval se zvelebování sídla. Zemřel v roce 1937 a byl pohřben v rodinné hrobce vybudované u zámku.
Po konfiskaci v roce 1945 sloužila Červená Lhota nejprve jako dětská ozdravovna. Národní kulturní komise ji převzala v roce 1947 a od roku 1949 je zámek zpřístupněn veřejnosti.
Hradozámecká noc byla součástí celostátního programu, který v roce 2026 otevřel téma šlechtického cestování na 142 památkách. Červená Lhota k němu přidala konkrétní příběh diplomatické rodiny, dochované předměty a prostředí, v němž se střídal každodenní život s evropskými povinnostmi. K návštěvě přitom láká i mimo mimořádné akce: k zámku patří anglický park, zámecká kaple a za běžného provozu také možnost plavby po rybníku.