Na vrchu Děd nad Berounem stojí první rozhledna vybudovaná Klubem českých turistů v Čechách. Cihlová věž vznikla v době, kdy se organizovaná turistika teprve rozvíjela a výletní trasy začínaly získávat podobu, jakou známe dnes. Děd měl být jejich cílem i symbolem: místem, kam člověk vystoupá z města do krajiny a odměnou mu bude rozhled.
V současnosti je ovšem samotná věž kvůli špatnému technickému stavu uzavřena. Výlet na Děd proto vede především k historickému objektu a okolními lesy, nikoli na vyhlídkový ochoz. Rekonstrukce se připravuje a její budoucí podoba se stále řeší.
Věž jako malý hrad na vrchu Děd
Rozhledna byla dokončena v roce 1893. Návrh na její stavbu vznikl už o dva roky dříve na schůzi berounského odboru KČT. Věž měla zakončovat značenou trasu z Berouna na vrch Děd, který podle městských údajů dosahuje nadmořské výšky 492 metrů.
Stavitelé jí dali romantizující podobu hradní věže. Červenohnědé zdivo z přibližně 25 tisíc bílých králodvorských cihel doplňuje cimbuří, takže rozhledna působí spíše jako drobná středověká pevnost než jako strohá technická stavba. Je vysoká 12 metrů a k ochozu původně vedlo 56 schodů. Základní kámen byl položen 1. května 1893 a celá stavba vyrostla během pouhých čtyř měsíců.
Slavnostní otevření se uskutečnilo v září téhož roku. Podle dobového popisu nechyběly projevy na cimbuří ani velkolepý ohňostroj. Rozhledna se brzy stala oblíbeným výletním místem a její obraz se objevoval také na pohlednicích Berouna. Zájem návštěvníků však doprovázily i problémy: v roce 1914 hledal KČT vandaly, kteří věž poškozovali.
Od širokého panoramatu k omezenému výhledu
Dobová svědectví popisovala výhled z Dědu jako mimořádně široký. Za dobré viditelnosti měl být patrný například Říp nebo Milešovka. Takové panorama už dnes nelze návštěvníkům slíbit. Okolní les během desetiletí vyrostl a rozhled výrazně omezil.
V minulosti se proto po dohodě s lesní správou uvolňovaly průseky. V roce 2001 vznikl pás lesa severním směrem a další úprava následovala v roce 2013 na jižním svahu. Současné popisy výhledu se ale liší podle toho, z jaké doby pocházejí a jak se mezitím změnila vegetace. Jisté je, že dnes nejde o rozhlednu s ničím nerušeným kruhovým panoramatem; výhled je omezený a závisí na aktuálním stavu okolních stromů.
Uzavřená věž čeká na rozhodnutí o budoucnosti
Rozhledna je od roku 2022 uzavřena z bezpečnostních důvodů. Stavebně technický průzkum upozornil mimo jiné na pokračující poškozování zdiva způsobené zatékáním a nedostatečně vyřešeným odvodem dešťové vody. Vlastníkem objektu je od roku 2013 město Beroun, které jej získalo po zákonném postupu poté, co se nepřihlásil žádný vlastník.
V roce 2024 město zahájilo projektovou přípravu opravy a nechalo věž zaměřit. O rok později se posuzovalo pět variant budoucího řešení. Sahaly od šetrné opravy při zachování původní výšky až po zvýšení věže o pět či šest metrů nebo kombinaci historické stavby s novou rozhlednou. Ve veřejném hlasování získala nejvíce hlasů varianta, která zachovává původní podobu.
Současně se hledá způsob, jak zlepšit výhled úpravou nejbližších stromů, aniž by bylo nutné historickou siluetu výrazně měnit. Podle nejnovějších dostupných informací z léta 2026 se dokončovalo stavební povolení. Pokud se podaří vybrat dodavatele, mohla by rekonstrukce začít na podzim 2026. Jde však o plánovaný termín, nikoli o potvrzené zahájení stavby.
Výlet z Berouna přes studánku a Talichovo údolí
Děd je zajímavý i jako součást delšího výletu. Z centra Berouna vede k rozhledně modrá turistická značka od kostela svatého Jakuba. Oficiálně doporučovaná trasa měří přibližně 8,3 kilometru, má střední náročnost a převýšení kolem 270 metrů. K věži lze dojít také po červené značce, z Králova Dvora vede značení zelené.
Cesta se dá spojit s kaplí Panny Marie Bolestné u studánky, lokalitou Brdatky nebo Talichovým údolím. Naučná stezka Brdatka–Talichovo údolí měří zhruba tři kilometry a přibližně dvacítka panelů představuje zdejší přírodu, geologii i místní flóru a faunu. Krajina má navíc vazbu na paleontologa Joachima Barranda, který v okolí v 19. století sbíral zkameněliny.
Pohodlnější přístup nabízí osada Zdejcina, kde je možné v omezené míře zaparkovat. Kapacita parkování je malá a k rozhledně nevede běžná návštěvnická infrastruktura. Na cestu se hodí pevná obuv a při návštěvě je nutné respektovat zábrany i zákaz vstupu do uzavřené věže.
Děd lze v Berouně doplnit návštěvou Městské hory s druhou rozhlednou a medvědáriem. Ta vznikla až v roce 1936 mimo jiné proto, že výhled z Dědu postupně zakryly stromy. Z Městské hory je přitom na historickou cihlovou věž stále vidět. Dvě berounské rozhledny tak připomínají nejen krásu zdejší krajiny, ale i proměny turistických představ během více než sta let.