V Příčovech se v roce 2001 podařilo připravit tlačenku, která by se na běžný stůl rozhodně nevešla. Místní řezník Jaromír Dvořák ji spolu s přibližně třiceti pomocníky vytvořil v délce 27 metrů a 11 centimetrů. Výkon se podle regionálních a mediálních zpráv zapsal do české knihy rekordů a stal se jednou z nejznámějších epizod v historii malé obce na Sedlčansku.
Rekordní výrobek byl vystaven na návsi a poté rozporcován mezi návštěvníky. Délka dokonce musela být kvůli provozu na malé návsi poněkud korigována – ještě delší tlačenka by zabírala příliš mnoho místa. Slavnostního porcování se podle dobových místních zpráv ujali televizní moderátoři Lucie Borhyová a Rey Koranteng.
Masopustní specialita s kratším prvenstvím
Příčovský výkon však nezůstal českým absolutním rekordem navždy. V roce 2005 jej překonaly Mořkovy na Novojičínsku, kde vznikla tlačenka dlouhá více než 75 metrů. Příčovy tak dnes nelze označovat za držitele současného rekordu v nejdelší tlačence. Jejich prvenství ale zůstává pozoruhodnou součástí místní paměti.
V televizní reportáži se zároveň připomínalo i další příčovské gastronomické prvenství: pojídání vinné klobásy dlouhé 9 metrů a 40 centimetrů. Přesné datum a pravidla této soutěže nejsou v dostupných podkladech podrobně doloženy, jisté však je, že jídlo má v příčovském masopustu významné místo.
Tučný čtvrtek spojuje celou obec
Rekordní tlačenka byla jednorázovou událostí, tradice Tučného čtvrtku však v Příčovech pokračuje. Každoroční masopustní program obvykle tvoří průvod masek, vepřové hody a setkání obyvatel napříč generacemi. Účastníci se podle konkrétního ročníku scházejí například u hasičárny, odkud průvod vyráží do vesnice.
Maškary procházejí obcí, zastavují také projíždějící auta a rozdávají koblihy. Součástí programu bývá zabijačka a nabídka tradičních jídel, která k masopustu patří: jitrnic, jelit, ovaru, tlačenky, prejtu nebo škvarků. Tučný čtvrtek měl v českém venkovském prostředí vždy příchuť hojnosti – byl poslední příležitostí pořádně se najíst před postní dobou.
Právě v Příčovech je dobře vidět, že masopust není pouze folklorní podívaná pro návštěvníky. Je především společenskou událostí, do které se zapojují místní lidé. Podoba průvodu i místo srazu se mohou rok od roku měnit, proto je při plánování návštěvy dobré sledovat aktuální pozvánky obce a pořadatelů.
Za mlýnem i barokním zámkem
Příčovy leží přibližně tři kilometry severozápadně od centra Sedlčan, v krajině Sedlčanské pahorkatiny poblíž vrchu Deštno a rybníku Musík. Výlet sem proto nemusí být spojený jen s masopustem. Nejvýraznější památkou v okolí je torzo mohutného větrného mlýna holandského typu.
O přesném stáří a původu mlýna se vedou odborné úvahy. Písemné prameny potvrzují jeho provoz na počátku 17. století, některé hypotézy ale připouštějí starší vznik nebo souvislost s někdejší tvrzí. Mezi možnými staviteli se zmiňují Jakub Krčín či Lobkowiczové. Archeologický výzkum zde proběhl v roce 1998.
Torzo mlýna je volně přístupné po celý rok a vede kolem něj červená turistická značka spojující Sedlčany s Nalžovicemi. Z místa lze pokračovat pěšky krajinou a spojit návštěvu s prohlídkou Sedlčan. Druhou historickou dominantou obce je barokní zámek, vystavěný v první polovině 18. století. Jeho návštěvní režim je však třeba předem ověřit, protože nejde automaticky o běžně přístupný objekt.
Malá obec s výraznou tváří
Příčovy se v písemných pramenech objevují už ve 14. století, konkrétní datace první zmínky se však ve zdrojích liší – uvádí se roky 1352 i 1365. Obec postupně patřila benediktinskému klášteru u svatého Jiří v Praze, Rožmberkům a dalším šlechtickým držitelům. Od počátku 18. století ji vlastnil Ferdinand Ignác Schönpflug z Gamsenbergu, který zde nechal vybudovat zámek.
Dnes mají Příčovy dvě snadno zapamatovatelné tváře. V zimě ožívají průvodem masek, koblihami a vůní zabijačkových specialit, v ostatních měsících lákají na klidnou krajinu, pozůstatky větrného mlýna a historické památky. Rekordní tlačenka už sice patří minulosti, ale připomíná, že i malá obec může vytvořit událost, na kterou se dlouho nezapomíná.