Jen málokterá česká městská pověst stojí na tak podivném rozporu. Jiří Heřman Sklenář měl podle tradice vypadat jako živá smrt – byl neobyčejně vysoký, hubený, kostnatý a oči měl hluboko zapadlé v tváři. Lidé si prý nepamatovali, že by ho někdy viděli mladého, a začali mu proto připisovat nesmrtelnost. Za děsivou postavou se však skrýval skutečný rakovnický měšťan 16. století.
Muž, kterého si lidé spojili se smrtí
Sklenář zemřel přibližně kolem roku 1550. Historické zmínky ho nepředstavují jako tajemnou bytost, ale jako majetného obyvatele Rakovníka. Právě pozdější lidové vyprávění z něj vytvořilo Rakovnickou smrt – postavu, která měla svým vzhledem připomínat smrtku s kosou a přesýpacími hodinami.
Podobné bytosti označovalo lidové bájesloví jako fexty či feksty. Mělo jít o lidi, kteří byli díky kouzlům, bylinám nebo jiným nadpřirozeným silám nezranitelní a nesmrtelní. U Sklenáře je ovšem důležité, že pověst nebyla od počátku vyprávěním o smyšleném strašidle. Navázala se na člověka, jehož existence je doložena.
Do staršího literárního podání se příběh dostal zejména prostřednictvím historika Františka Levého. Ten se rakovnickými dějinami i pověstmi zabýval na konci 19. století a čerpal také z městského archivu. Z tradice se postupně rozšířilo i rčení Ten vypadá jako Rakovnická smrt! Spojení Sklenáře s pořekadlem Kde nic není, ani smrt nebere se rovněž objevuje v některých výkladech, jeho původ však není jednoznačně doložen.
Majitel domu a mlýna
Podle historického výkladu Romana Hartla vlastnil Sklenář dům na rakovnickém náměstí, uváděný jako dnešní čp. 29. Dům na adrese Husovo náměstí 29 v Rakovníku existuje i dnes, nelze však s jistotou potvrdit, že současná stavba přesně odpovídá domu, který Sklenář vlastnil.
Jeho majetkové poměry sahaly také za městské hradby. Sklenář byl spojen s Červeným neboli špitálským mlýnem na potoce Červeném mezi Rakovníkem a Lišany, asi tři kilometry severně od chrámu svatého Bartoloměje. Dochované údaje uvádějí, že nejprve získal polovinu mlýna v roce 1524 a druhou část v roce 1529 za 200 kop míšeňských grošů.
Na provozu mlýna spolupracoval s nájemcem Mikulášem Stupkou. Záznamy připomínají běžné starosti tehdejšího hospodářství: opravy střechy, podlah a dalších částí objektu i společné hrazení některých nákladů. Právě tyto podrobnosti dávají pověsti konkrétní historické pozadí. Za představou kostlivého muže se objevuje každodenní svět smluv, oprav, nájmů a hospodaření.
Smrt, která myslela na špitál
Sklenářův obraz v pověsti působí hrozivě, jeho skutečný vztah k městu však mohl být podstatně vlídnější. Podle historického vyprávění přešel mlýn v roce 1550 na rakovnický městský špitál. Sklenář si měl spolu s manželkou zajistit doživotní roční výměnek a městu měl odkázat také svůj dům a další majetek. Podmínkou údajně bylo, aby oba manželé mohli důstojně dožít.
Tyto údaje je vhodné chápat jako součást dochovaného historického podání, nikoli jako bezezbytku ověřený moderní majetkoprávní záznam. Přesto vytvářejí pozoruhodný kontrast: muž, kterého si lidé spojili s neodvratnou smrtí, mohl být současně majetným měšťanem, který pamatoval na město a jeho chudé obyvatele.
Stopami pověsti historickým Rakovníkem
Nejlepší kulisou k příběhu je historické centrum Rakovníka. Husovo náměstí, dlouhé přibližně čtyři sta metrů, tvoří výraznou osu města a je součástí městské památkové zóny. V okolí stojí chrám svatého Bartoloměje, pozdně gotická zvonice z roku 1495, Pražská brána i Vysoká brána.
Právě u chrámu měl být kdysi poblíž hlavního vchodu kámen nebo plastika s vyobrazením Rakovnické smrti. Reliéf se však časem setřel a dnes se v kostele nenachází. Návštěvník tedy neuvidí konkrétní památku na Sklenáře, může ale vnímat prostředí pozdně gotického města, do něhož se jeho příběh přirozeně zasadil.
Legenda jako městská hledačka
Rakovník dnes pověst využívá také v questingu Za strašidelnou rakovnickou legendou. Hra vede účastníky pomocí hádanek a indicií po několika místech historického města, mimo jiné v okolí bran, chrámu a hřbitova. Herní plán bývá k dispozici prostřednictvím městského informačního centra; před návštěvou je vhodné ověřit jeho aktuální dostupnost i případné změny trasy.
Výchozím bodem může být Husovo náměstí, kde sídlí také Městské informační centrum Rakovník. Kdo dává přednost odbornému výkladu, může využít komentované procházky Muzea T. G. Masaryka v Rakovníku. Ty představují širší soubor místních památek včetně židovské čtvrti, bran, chrámu, zvonice a mariánského sloupu.
Červený neboli špitálský mlýn připomíná další kapitolu Sklenářova života, leží však mimo centrum a není ověřen jeho aktuální návštěvní režim ani přístupnost interiéru. Je proto rozumné vnímat jej spíše jako historickou lokalitu z veřejně přístupných míst. Rakovnická smrt tak zůstává především příběhem, který propojuje městské dějiny, lidovou představivost a dnešní objevování Rakovníka.