Více než tři sta figurek, desítky staveb a pohyblivé scény vytvářejí v Muzeu Šumavy v Sušici pozoruhodný obraz zdejšího kraje. Sušický mechanický betlém je na první pohled betlémem, při delším pozorování ale připomíná spíš dřevěnou mapu Sušicka. Vedle biblického motivu ukazuje město, okolní hrady, šumavská řemesla i každodenní práci lidí.
Dílo vznikalo od ledna do konce října 2004. Postavili a vyřezali je řezbáři Karel Tittl z Horské Kvildy a Pavel Svoboda ze Sušice, veřejnosti bylo slavnostně představeno v listopadu téhož roku. Město Sušice jej následně odkoupilo; na vzniku se podíleli také sponzoři z řad institucí i soukromých osob.
Sušice, Šumava i zaniklá místa
Betlém má šest úrovní a zabírá prostor o rozměrech přibližně 6 × 3,5 × 2,8 metru. Dostupné podklady se v přesných rozměrech mírně rozcházejí, působivost celku je ale nepochybná. Nachází se v něm více než 300 figur, z nichž zhruba polovina se pohybuje, a přibližně 35 objektů.
Mezi stavbami návštěvník pozná například sušickou radnici s funkčními hodinami, kostel svatého Václava, kapli Anděla Strážce nebo samotný Voprchovský dům, v němž muzeum sídlí. Zobrazeny jsou také hrady Kašperk a Rabí, rozhledna Svatobor, annínská sklárna a prášilská papírna. Nechybí ani bývalá sušická synagoga. Betlém tak zachycuje nejen současnou podobu regionu, ale také připomíná místa a provozy, které se v krajině proměnily nebo zanikly.
Součástí scén jsou tradiční činnosti typické pro Šumavu a Pošumaví. Figurky se věnují dřevařství, sirkařství, sklářství, těžbě zlata, pastevectví, hrnčířství nebo řezbářství. Jinde se plaví dřevo, pracuje vodní mlýn či dílna s vodním náhonem. U mlýna, hamru a katru se otáčejí vodní kola a některé budovy jsou nasvícené. Konstrukce vznikla z borového dřeva, zatímco domy a postavy jsou převážně lipové.
Mechanika, která vypráví příběh
Právě pohyb dává betlému jeho zvláštní kouzlo. Nejde jen o soubor pečlivě vyřezaných postav, ale o scénu, která se postupně probouzí. Voda roztáčí kola, v krajině se odehrávají drobné pracovní výjevy a světlo zvýrazňuje stavby i části příběhu. Návštěva proto stojí za to i pro ty, kteří běžně betlémy nevyhledávají – tady lze sledovat lidovou tvorbu, technické řešení i regionální historii současně.
Betlém se podle turistických informací spouští v pravidelných časech během návštěvní doby. Konkrétní režim se ale může měnit, a před cestou je proto rozumné ověřit jej přímo u muzea.
Muzeum s příběhem od roku 1880
Sušické muzeum má kořeny v iniciativě místního učitele Josefa Holíka. Ten v lednu 1880 vyzval k založení muzea a městská rada už 1. dubna téhož roku vyčlenila pro první sbírky prostor v radnici. Od roku 1967 je sušické pracoviště součástí Muzea Šumavy, které sdružuje také muzea v Kašperských Horách a Železné Rudě. Zároveň zůstalo ředitelským a organizačním centrem celé instituce.
Samotná budova na náměstí Svobody 40 patří k zajímavým historickým objektům města. Voprchovský dům je renesanční měšťanský dům s gotickým jádrem z druhé poloviny 15. století. V minulosti sloužil mimo jiné jako děkanství. Návštěva muzea tak začíná už u architektury a atmosféry historického centra.
Co dalšího v muzeu objevit
Stálé expozice představují dějiny Sušice, šumavské sklářství a místní sirkařství. Přibližují také cínový poklad, kapucínskou knihovnu a měšťanský interiér z 19. století. Právě spojení těchto témat s mechanickým betlémem umožňuje vnímat region v širších souvislostech: jako krajinu řemesel, obchodu, průmyslu, víry i každodenního života.
V letech 2017 až 2018 se zde konala také časově omezená výstava Historické cukrárny. Připomněla vývoj cukrářského řemesla, čokolády, marcipánu, perníku, zmrzliny i dortů a ukázala dobové obaly, reklamy, nástroje a interiéry. Zároveň navázala na sušickou tradici a vzpomínku na cukrárnu v hotelu Fialka. Výstava už není současnou expozicí, dobře však dokládá, jak široce muzeum pracuje s příběhy města.
Muzeum se nachází přímo v centru Sušice a jeho otevírací doba se během roku liší. Před návštěvou je vhodné ověřit aktuální údaje, zejména mimo hlavní sezonu a během svátků. Prohlídku lze snadno spojit s procházkou po náměstí, návštěvou městských památek nebo výstupem na Svatobor.