Na první pohled jde o několik dřevěných staveb. Ve skutečnosti ale areál v Držkové vypráví o celém způsobu hospodaření, který byl pevně spojený s místní krajinou. Expozice karpatského salašnictví představuje podobu salaše, jak mohla fungovat v Hostýnských horách, a připomíná tradici, která se v regionu dochovala především v názvech míst a v historických záznamech.
Areál vznikl z iniciativy Juraje Habšudy. Projekt se uskutečnil v roce 2012 a jeho cílem bylo přiblížit návštěvníkům salašnickou problematiku v Moravských Karpatech a zároveň zatraktivnit Držkovou. Slavnostní otevření se podle obecních materiálů konalo 5. května 2013.
Tři koliby a prostor pro stádo
Největší pozornost poutají tři rekonstruované typy kolib. Návštěvník tu uvidí srubovou kolibu, polosrubovou kolibu a kolibu se štítovým otevřením. Každá z nich připomíná jiný způsob stavby a praktické řešení zázemí pro lidi, kteří trávili pastevní sezonu mimo obec.
Součástí areálu je také pajta, tedy přístřešek pro ovce, a košár. Ten sloužil jako mobilní ohrada pro stádo a podle potřeby se mohl přemisťovat. Expozici doplňuje salašnické nádobí a ukázka lidového oděvu z Držkové. Díky tomu si lze lépe představit nejen podobu staveb, ale i každodenní práci spojenou s chovem ovcí a zpracováním ovčího mléka.
Salaš přitom nebyla jen jedna koliba. Šlo o celý provozní celek, jehož součástí byli lidé, ovce, vybavení i pastviny. Podle místních podmínek se mohl přesouvat. Někdy putovala i samotná koliba, jindy se do jiné stavby přesunuli bača, jeho pomocníci a stádo.
Od jarního výhonu k podzimnímu návratu
Salašnický rok měl v Hostýnských horách svůj rytmus. Po zimě přicházel jarní výhon ovcí na pastviny. Často se spojoval s obdobím letnic kolem poloviny května, někdy se však vyhánělo už na svatého Jiřího, 24. dubna. Rozhodovalo také počasí a stav pastvy.
V průběhu sezony se bača s pomocníky staral o stádo a o zpracování mléka. Konec salašnického roku obvykle přicházel na podzim, kolem svatého Václava 28. září. Tehdy se salaš rozkládala a ovce se vracely k vlastníkům. Ti pocházeli z Držkové nebo z více okolních obcí a říkalo se jim míšaníci. Na pastevní sezonu svěřovali své ovce bačovi a jeho pomocníkům.
Valašská tradice bez valašského práva
Historie místního salašnictví souvisí s valašskou kolonizací a osidlováním horských oblastí. Valaši přicházeli na východní Moravu nejpozději ve druhé polovině 15. století a postupně se začleňovali mezi zdejší obyvatelstvo. Podhostýnská podoba salašnictví však měla vlastní specifika.
Držková a další obce v Hostýnských horách podle dostupných podkladů neležely v oblasti, kde by salašníci využívali výsady a úlevy spojené s valašským právem. Ty známe například z Rožnovska nebo Horního Vsacka. Místní pastevectví tedy vycházelo z valašské tradice, ale neznamenalo automaticky stejný právní a hospodářský režim.
Krajina, která si salaše pamatuje
Po někdejším hospodaření nezůstaly v okolí výrazné původní stavby. Dochované pozůstatky salaší jsou vzácné, a právě proto má rekonstruovaný areál v Držkové svůj význam. Výzkum místní historie se opíral také o terénní průzkum bývalých pastvin a salaší.
Stopu salašnické minulosti lze hledat i v místních názvech. V katastru Držkové se dochovala jména Košařiska, Kolibiska a Solisko. Připomínají, že zdejší lesy a louky nebyly jen kulisou, ale pracovním prostorem, kde se po část roku pohybovala stáda i lidé.
Expozice proto není zamýšlena pouze jako statická přehlídka dřevěných objektů. Počítalo se také s exkurzemi, výkladem, odbornými a popularizačními diskusemi i tematickými kulturními akcemi. V roce 2018 se areál objevil také jako filmová lokace při natáčení některých scén pohádky Hodinářův učeň.
Prakticky před návštěvou
Expozici je podle dostupných turistických informací vhodné navštívit po předchozí telefonické dohodě, ideálně jeden až dva dny předem. Uváděný kontakt je +420 777 829 745. Starší materiály spojují areál s adresou Držková 128, aktuální režim návštěvy je však lepší ověřit přímo u provozovatele.
Po zaparkování v obci čeká návštěvníky podle dostupných podkladů přibližně šest set metrů dlouhá pěší cesta, zhruba deset minut od obecního úřadu. Starší pasport upozorňuje také na terénní překážky a omezenou přístupnost pro vozíčkáře. Návštěvu lze spojit s Muzeem dřevěného porculánu nebo naučnou stezkou Držkovské chodníčky.