Na první pohled může působit jako elegantní historický dům vedle kostela. Patrová fara v Horní Libchavě však bývala součástí mnohem širšího duchovního a správního zázemí maltézských rytířů v severních Čechách. Její dnešní podoba vznikla v polovině 18. století a dodnes v ní zůstává patrná ambice stavebníka i význam, který tehdy obec měla.
Nová fara pro maltézské panství
Horní Libchava se zámkem se od roku 1653 řadila k důležitým centrům panství českého velkopřevorství maltézského řádu. Řádoví duchovní odtud zajišťovali správu několika farností, mimo jiné v Horní Libchavě, Volfarticích, Slunečné a Skalici u České Lípy. V pramenech se přitom často objevují jako administrátoři, nikoli přímo jako faráři. Jejich působení připomíná, že fara nebyla jen obydlím duchovního, ale také místem, odkud se organizoval náboženský život v širším okolí.
Starší farní budova byla v první polovině 18. století ve špatném stavu. V roce 1750 vznikl plán nové stavby a o dva roky později bylo z podnětu velkopřevora Václava Jáchyma Čejky z Olbramovic rozhodnuto o její výstavbě. Dnešní objekt se nejspíše budoval v letech 1752 až 1754. Některé prameny uvádějí širší časové rozmezí od roku 1748, jisté však je, že současná barokní podoba vznikla v polovině století.
Na přípravě projektu se pravděpodobně podílel Anselm Lurago, známý barokní architekt. Jeho jméno se objevuje v účetních dokladech u platby za plán fary a také na výkazu stavebních prací. Nelze ho proto označit za zcela bezpečně doloženého autora, jeho účast na návrhu či vedení stavby je však důležitou a zajímavou možností.
Erb, který vypráví o stavebníkovi
Nejvýraznější detail se nachází nad vstupním portálem v hlavním severním průčelí. Erb Václava Jáchyma hraběte Čejky z Olbramovic spočívá na maltézském osmihrotém kříži. Ve štítu je orlice s pružinou, nad ním pak helmice s orlími křídly a dalším motivem pružiny. Malý srdeční štítek připomíná písmeny M. T. povýšení rodu do hraběcího stavu Marií Terezií v roce 1748.
Průčelí je pětiosé a jeho barokní výraz doplňuje sdružené okno v patře nad vchodem. Pozornost si zaslouží také štukové šambrány s takzvanými ušima a kapkami, kamenná ostění v přízemí, parapetní výplně a zalamovaná kordonová římsa kolem erbu. Stavba tak není působivá pouze svou historií. Při prohlídce zvenčí lze na ní číst dobový vkus, společenské postavení stavebníka i symbolické propojení fary s maltézským řádem.
Požár, který změnil podobu obce
Osud fary výrazně poznamenal rozsáhlý požár 7. června 1809. Oheň tehdy zasáhl také kostel svatého Jakuba Většího, školu, hospodářské budovy a řadu domů v obci. Obnova fary probíhala především v letech 1810 a 1811, podle některých kronikářských údajů pokračovala až do roku 1812. Jednotlivé práce a doplňování vybavení se dokončovaly ještě do roku 1814.
V pozdější historii objektu se připomíná také působení P. Hamerschmieda, který zde sloužil v letech 1898 až 1902 a později se stal převorem Řádu maltézských rytířů. I tento detail ukazuje, že Horní Libchava zůstávala s řádovou tradicí spojena dlouho po barokní přestavbě fary.
Historická budova jako místo k pobytu
Fara stojí na adrese Horní Libchava 62, přímo v centru obce a v sousedství kostela. Dnes již neslouží jako běžně přístupná muzeální památka s pravidelnými prohlídkami. Po rekonstrukci nabízí dva apartmány v přízemí s celkovou kapacitou devět osob. Jeden je určen až čtyřem hostům, rodinný apartmán pojme pět lidí.
Ubytování zachovává historickou atmosféru díky starožitnému nábytku, zároveň však poskytuje běžné současné zázemí včetně kuchyňského vybavení, koupelny, Wi-Fi a krbových kamen. K objektu patří oplocená zahrada s posezením, pergolou, ohništěm a prostorem pro rodiny s dětmi. Dostupnost i podmínky pobytu je vhodné předem ověřit u provozovatele, protože se mohou měnit.
Při návštěvě Horní Libchavy má smysl spojit prohlídku fary s kostelem svatého Jakuba, zámkem, mariánským sloupem a pozůstatky hradu Klinštejn. Barokní fara tak není osamělou památkou, ale jedním z míst, na nichž lze dobře sledovat duchovní, šlechtickou i každodenní historii Českolipska.